Pozice retinovaných špičáků, laterálních řezáků a faktory související s retencí špičáků
Position of impacted canines and lateral incisors, and factors associated with unerupted canines
MDDr. Markéta Kolaříková, doc. MUDr. Pavlína Černochová, Ph.D.
Ortodontické oddělení, Stomatologická klinika, FN u sv. Anny a LF MU v Brně
Department of Ortodontics, Clinic of Stomatology, St. Anne’s University Hospital and Medical Faculty of Masaryk University, Brno
Souhrn
Cíl: Zjistit jaký vliv má poloha retinovaného špičáku na polohu sousedních zubů, závislost závažnosti retence na poloze retinovaného špičáku a jaké faktory s retencí úzce souvisejí.
Materiál a metodika: Z CBCT snímků pacientů léčených mezi roky 2015–2020 na Ortodontickém oddělení FN u sv. Anny v Brně bylo vybráno 39 snímků s jednostranně retinovaným horním špičákem. Palatinálně retinovaných špičáků bylo 25, vestibulárně retinovaných špičáků bylo 14. Jednotlivá měření zvolených parametrů na vybraných snímcích probíhala v softwaru Invivo6 po nastavení referenčních rovin.
Výsledky: Byly potvrzeny faktory související s retencí špičáků jako posun střední čáry na stranu postiženou retencí (o 0,56–0,68 mm), vyšší výskyt čípkovitého laterálního řezáku (I2) u palatinálně retinovaného špičáku, užší šířka patra na straně retence špičáku (o 1 mm u palatinálně a o 2 mm u vestibulárně retinovaných špičáků). U vestibulárně retinovaných špičáků byly laterální řezáky (I2) statisticky významně distálně skloněny o 10,3°, u palatinálně retinovaných špičáků byly I2 distorotovány o 14,1° a retrudovány o 7,2°. Kořeny I2 u vestibulárně retinovaných špičáků byly kratší téměř o 2 mm, u palatinálně retinovaných špičáků o 1 mm. Na straně retence špičáků byl detekován zvýšený výskyt zahnutí kořenů (51,3 %) a háčků (12,8 %), zahnutí kořenů I2 se vyskytovalo více na straně palatinálně retinovaných špičáků (32 %).
Závěr: Zjištění ze studie by měla lékařům pomoci zavčas diagnostikovat, a to ať už klinicky, nebo rentgenologicky retenci horních stálých špičáků a na základě toho zvolit nejlepší léčebnou strategii. Zjištění narušeného vývoje retinovaného špičáku (kratší délka, zahnutí kořene) apeluje na potřebu brzké detekce a včasného ortodontického řešení retence.
(Ortodoncie 2023, 32, č. 4, s. 236–251)
Abstract
Aim: The aim is to determine the impact of unerupted canine position on the position of adjacent teeth as well as the relationship of the severity of canine impaction and position, and associated factors of the impaction.
Material and method: From CBCTs of the patients treated between 2015 and 2020 at the Department of Orthodontics of St.Anne’s University Hospital 39 scans with unilateral impacted upper canine were selected. There were 25 palatally impacted canines, 14 vestibularly impacted canines. The parameters measurements were carried out with Invivo6 software after setting of the reference planes.
Results: Factors associated with canines impaction were proved, such as shift of the midline towards the affected side (by 0.56–0.68 mm), higher incidence of peg shaped lateral incisor (I2) in palatally impacted canines, narrower palate on the side of impacted canine (by 1 mm in palatally and 2 mm in vestibularly impacted canine). In vestibularly impacted canines lateral incisors (I2) were significantly more distally inclined (by 10.3°), in palatally impacted canines lateral incisors (I2) were distorotated by 14.1°and retruded by 7.2°. In vestibularly impacted canines the roots of I2 were shortened by almost 2 mm, in palatally impacted canines by 1 mm. On the side of impacted canines we found higher incidence of bent roots (51.3%) and hooks (12.8%); I2 bent roots were more frequent on the side of palatally impacted canines (32%).
Conclusion: The study findings could help in early diagnostics – either clinical or radiological – of impacted upper permanent canines, and in adopting the best strategy of treatment. Disturbed development of impacted canines (shorter length, bent root) calls for early detection and timely orthodontic treatment of the impaction.
(Ortodoncie 2023, 32, No. 4, p. 236–251)
Klíčová slova: retence zubů, retinované špičáky, pozice zubů, faktory související s retencí, 3D měření retence špičáku
Key words: teeth impaction, impacted canines, teeth position, factors related to impaction, 3D measurement of impacted canine
Úvod
Retence horních špičáků se po retenci třetích molárů vyskytuje nejčastěji s prevalencí mezi 0,8–3 % [1–3]. Nedostatečné sledování retinovaných špičáků, pozdní záchyt a s tím související opožděné započetí léčby s sebou mohou nést různá rizika a komplikace jako například vychýlení a resorpce kořenů okolních zubů, zkrácení zubního oblouku kvůli posunu zubů, ankylózu špičáku, vznik folikulárních cyst, bolest, vnější nebo vnitřní resorpce špičáku a přilehlých zubů a jiné další možné infekce, patologie nebo jejich kombinace, které mohou vyústit v dlouhou, komplikovanou, nákladnou a někdy i bolestivou léčbu [4, 5]. Na druhou stranu, když je podezření na možnou retenci špičáku odhaleno dostatečně brzy (9.–10. rok věku), lze podniknout preventivní kroky, které mohou vést k zabránění vzniku retence nebo alespoň ke snížení její závažnosti či dopadů.
Relativní pozice okolních zubů vůči retinovanému špičáku může být jedním z důležitých vodítek pro brzkou diagnózu, a to jak klinickou, tak i radiografickou. Následně, když je retence potvrzena, je pochopení jejího vlivu na pozici okolních zubů zásadní pro plánování a načasování nejefektivnější mechanoterapie s minimálním vedlejším účinkem [6].
Materiál a metodika
Pro účely této retrospektivní studie byly použity CBCT snímky pacientů vytvořené na Ortodontickém oddělení Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně mezi roky 2015–2020. Snímky byly zhotovovány standardním způsobem: na přístroji typu CS 9300C od firmy Carestream Health, při dávce záření 85 kV, proudem rentgenky 4 mA, délka snímkování trvala 8 s, tloušťka řezu 0,1 mm, snímky byly ukládány ve formátu DICOM 3. Etický souhlas byl vydán etickou komisí Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně.
Kritéria pro zařazení do studie: 1) jednostranně retinovaný špičák, 2) plně prořezaný postranní řezák (I2) a první premolár (P1), 3) C, I2 a P1 s dokončeným vývojem kořene, 4) CBCT dobré kvality, kde je zobrazena celá horní čelist – to znamená jak retinovaný špičák, tak i druhostranně normálně prořezaný špičák spolu se sousedními prořezanými zuby.
Kritéria vylučující ze studie: 1) ortodontická léčba v minulosti již proběhla (i pokud byla pouze interceptivní), 2) chybějící I2 nebo P1, 3) ztráta středního řezáku nebo P1 – nemožnost určení okluzní roviny, 4) nález cysty a jiných patologií u retinovaného špičáku či okolních zubů, 5) v minulosti došlo k traumatickému úrazu zubů, 6) pacienti, kteří mají vrozené kraniofaciální anomálie nebo syndromy.
Vyšetřovaný soubor tvořilo 39 pacientů, z čehož 27 (69 %) byly ženy a 12 (31 %) byli muži. Průměrný věk pacientů byl 17 let a 3 měsíce (SD: 17,3 ± 7,9 roků), nejmladší pacient měl 12 let a nejstarší 44 let, méně než 15 let mělo 20 pacientů a 15 let a více mělo 19 pacientů (z toho 4 pacienti měli v průměru 35 let a jeden 44 let). Palatinálně retinovaných špičáků bylo 25, a vestibulárně retinovaných špičáků bylo 14.
Pro měření na CBCT snímcích byl použit zobrazovací software Invivo6. CBCT snímky do něj byly importovány ve formátu DICOM. V tomto programu se využívalo pro měření vzdáleností 2D milimetrové pravítko s přesností 0,01 mm a pro měření úhlových rozměrů bylo použito 2D úhlové měřidlo s přesností 0,1°. Před další manipulací byly jednotlivé CBCT snímky orientovány dle definovaných referenčních rovin (Obr. 1, 2).
Nastavení referenčních rovin: 1) patrová rovina (oranžová čára) = horizontální rovina jdoucí od spina nasalis posterior (SNP) ke spina nasalis anterior (SNA), (Obr. 1 A a Obr. 2), 2) střední patrová rovina (žlutá čára) = vertikální rovina kolmá na patrovou rovinu (spojující SNP a SNA), (Obr. 1 B a Obr. 2), 3) frontální rovina (fialová čára) = rovina kolmá na obě roviny – patrovou a střední patrovou rovinu, prochází přes SNA (Obr. 1).
Metodiky měření uskutečněné u všech pacientů:
Na počátku byl zaznamenán: 1) věk pacienta, 2) pohlaví pacienta, 3) typ retence (palatinální/vestibulární), 4) strana retence (pravá/levá),
Dále se zjišťovala:
5) Míra posunu střední čáry zubního oblouku: axiální řez byl nastaven tak, aby byly viditelné incizální hrany horních středních řezáků. Pomocí 2D milimetrového pravítka se změřila vzdálenost od vertikální referenční roviny (střední patrová rovina) k meziální straně (růžku) horního středního pravého řezáku (Obr. 3). Vzdálenostní úsečka byla rovnoběžná s frontální rovinou a kolmá na vertikální referenční rovinu. Pokud byl posun na pravou stranu, značila se hodnota kladně, pokud na levou stranu, byla hodnota záporná.
6) Šířka poloviny patra: axiální řez byl nastaven tak, aby byl vidět vrchol alveolárního výběžku. Vestibulární a palatinální lamela alveolárního výběžku mezi C a P1 se spojila pomocí 2D pravítka úsečkou, na níž byl poté změřen střed. Od středu úsečky půlící alveolární výběžek (tedy od vrcholu alveolárního výběžku mezi P1 a C) se měřila vzdálenost ke střední patrové rovině pomocí 2D milimetrového pravítka na každé straně (Obr. 4). V případě chybějícího špičáku se vzdálenost měřila od vrcholu alveolu mezi P1 a perzistujícím dočasným špičákem, v případě absence stálého i dočasného špičáku se vzdálenost měřila od vrcholu alveolárního výběžku u meziální strany P1. Způsob měření byl inspirován prací D’Oleo-Aracena [7].
7) Přítomnost čípkovitého laterálního řezáku: nejdříve došlo k zacentrování zkoumaného zubu. Pak se pomocí 2D milimetrového pravítka změřila šířka I2 v krčkové oblasti (v místě cementosklovinné hranice) a šířka incize (eventuálně hrotu čípkovitého I2). I2 byl vyhodnocen jako čípkovitý/anomální tehdy, pokud byl v krčkové části širší než v incizi.
8) Měření délek zubů – C, I2, P1: byla využita v programu Invivo6 záložka Endo, která byla tvůrci přímo navržena pro možnosti měření délek zubů, kořenů a kořenových kanálků. Měřený zub byl zacentrován a ořezán v 3D obrazu. Následně se změřila pomocí funkce Working Length Measurement (měření pracovní délky) vlastní délka zubu s přesností na 0,01 mm. Průběh dřeně a kořenového kanálku předpokládaný programem nebyl vždy přesný, a proto bylo nutné průběh linie spojující hrot korunky a apex upravit tak, aby šla středem zubu a odpovídala tvaru zubu (díky tomu bylo respektováno i případné zakřivení apexu, nebo kořene jako takového a měření se stalo velmi přesným) (Obr. 5).
9) Zahnutí kořenů (dilacerace) u I2, P1 a C: zaznamenávala se přítomnost/nepřítomnost zahnutí apexu kořene u I2, P1 a C jak na straně postižené retencí, tak i na straně kontrolní. Měřený zub byl zacentrován, 3D ořezán, poté se pomocí 2D pravítka nakreslila přímka procházející dlouhou osou zubu a přímka procházející dlouhou osou zahnutí apikální 1/3 kořene, následně pomocí 2D úhlového měřidla se změřil úhel mezi těmito přímkami a kořen (apex kořene) se vyhodnotil jako rovný (0°–10°), zahnutý (10°–50°) nebo háček (50° a více) [8].
10) Měření pozice špičáku k patrové rovině: pozice hrotu korunky byla posuzována vůči třem předem nastaveným referenčním rovinám v 3D souřadnicovém systému (x, y, z), kdy osa „x“ udává vzdálenost hrotu korunky od střední patrové roviny - vertikální (Obr. 6A), osa „y“ udává vzdálenost hrotu k patrové rovině (Obr. 6B) a osa „z“ udává vzdálenost k frontální rovině (Obr. 6C). Přímky byly vedeny k rovinám kolmo. Všechny vzdálenosti byly měřeny 2D pravítkem s přesností na 0,01 mm. Dále se měřila torze C (sklon zubu ve vestibulo-palatinálním směru vůči patrové rovině), kdy se pomocí 2D úhlového měřidla vedla přímka dlouhou osou zubu k patrové rovině a dále souběžně s patrovou rovinou, funkce 2D úhlového měřidla rovnou změřila úhel mezi nimi (Obr. 7A). Sklon dlouhé osy C (v mezio-distálním směru) k vertikální rovině byl měřený na koronálním řezu. Pomocí 2D úhlového měřidla se vedla přímka dlouhou osou zubu k patrové rovině a následně byla vedena souběžně se střední patrovou rovinou, přičemž úhel mezi nimi byl automaticky funkcí změřen (Obr. 7B).
11) Měření pozice laterálního řezáku: probíhalo pomocí 2D úhlového měřidla ve stupních ° s přesností na 0,1° vůči daným referenčním rovinám ve zvolených řezech.
a) Rotace I2 – úhel mezi přímkou procházející incizální hranou laterálního řezáku (přímka vedla přes nejmeziálnější a nejdistálnější bod na incizální hraně řezáku) a střední patrovou rovinou (Obr. 8A), měřeno v axiálním řezu.
b) Sklon I2 – úhel mezi dlouhou osou zubu a střední patrovou rovinou (sklon v mezio-distálním směru), měřeno v sagitálním řezu (Obr. 8 B).
c) Torze I2 – úhel mezi dlouhou osou zubu a patrovou rovinou (sklon ve vestibulo-palatinálním směru), přičemž měření probíhalo v sagitálním řezu (Obr. 8C).
Statistická analýza a chyba měření
Kvantitativní proměnné byly prezentovány pomocí průměrů a směrodatných odchylek (SD). Pro porovnání průměrné hodnoty s nulovou hodnotou byl použit jednovýběrový t-test, pro dva nezávislé výběry dvouvýběrový t-test a pro párová data párový t-test. Pro porovnání tří nezávislých vzorků byla použita analýza rozptylu (ANOVA) s následně provedenými Bonferroniho post hoc testy. Závislost mezi kvantitativními proměnnými byla ověřena pomocí Pearsonova korelačního koeficientu a jednoduchou lineární regresí. Chí-kvadrát test dobré shody byl použit pro ověření typu distribuce kvalitativních znaků. Pro kvalitativní data byl použit i Fisherův přesný test a v případě párových dat McNemarův test symetrie.
Všechny testy byly provedeny na hladině statistické významnosti 0,05. Výsledky, u nichž byla p-hodnota nižší než 0,05, byly považovány za statisticky významné. Pro grafické znázornění závislosti mezi kvantitativními daty byl použit bodový graf.
Data byla analyzována pomocí statistického software IBM SPSS Statistics for Windows, Version 23. 0. Armonk, NY: IBM Corp. a program MedCalc v18.2 (MedCalc Software, Ostend, Belgium).
Všechny hodnoty byly změřeny dvakrát s dvouměsíčním rozestupem. Chyba měření byla kontrolována pomocí Dahlbergovy formule (D). Míra absolutní shody mezi prvním a kontrolním měřením byla ověřena výpočtem koeficientu ICC (Intraclass correlation coefficient). Relativní Dahlbergova chyba se pohybovala v rozmezí od 0,7 % (pro rozměr I2) do 5,4 % (pro posun střední čáry horního zubního oblouku). Hodnoty koeficientu ICC byly zjištěny v rozmezí 0,803 až 0,999, což představuje velmi dobrou až perfektní shodu.
Chyba měření u kvalitativních dat byla ověřena pomocí Cohenova kappa. Hodnoty kappa byly zjištěny v rozmezí 0,891 (pro dilacerace I2), až 1 (pro dilacerace P1), což znamená téměř perfektní shodu. K hodnotě Cohenova kappa byly spočítány i 95% intervaly spolehlivosti (95 % CI) a p-hodnota statistické významnosti pro koeficient kappa.
Výsledky
Ve sledovaném souboru se u žen statisticky významně více vyskytuje retence špičáků než u mužů v poměru 2,2 : 1 (p = 0,016) a výskyt pravostranné a levostranné retence je podobný 1,2 : 1 (p = 0,631).
Nebyly nalezeny korelace mezi četností výskytu retencí, pohlavími, typy retencí a stranovou četností.
Čípkovité I2 se vyskytují více u palatinálně retinovaných špičáků než u vestibulárné retinovaných. Na straně výskytu palatinálně retinovaných špičáků se anomální I2 vyskytují signifikantně častěji než na straně bez retence (p = 0,013, McNemarův test symetrie).
Při jednostranné retenci špičáku dochází k posunu střední čáry na postiženou stranu. Ve sledovaném souboru byl u levostranné retence posun středu na levou stranu 0,56 mm (statisticky významné p = 0,039) a u pravostranné retence byl posun středu na pravou stranu o 0,68 mm (statisticky významné p = 0,007). Na míru posunu středu nemá vliv typ retence ani strana retence (pro levou stranu p = 0,359, pro pravou stranu p = 0,073).
Šířka poloviny patra na straně postižené retencí byla menší jak u vestibulární (o 2 mm, p = 0,001), tak i u palatinální retence (o 1 mm, p = 0,0002) a nebyl rozdíl v tom, zda dočasný špičák perzistoval, či nikoliv (p = 0,119).
Průměrná poloha vestibulárně retinovaného špičáku (Tab. 1): vestibulární sklon (o 28°–30° více než u fyziologicky prořezaných špičáků, p = 0,0001***), meziální sklon (o 14° - 17° více, p = 0,002**), průměrná vzdálenost od vertikální roviny 10,6 mm (osa x, p = 0,002**), vzdálenost od okluzní roviny 13,2 mm (osa y, p = <0,0001***) od patrové roviny 10,4 mm (osa y = <0,0001***) a od frontální roviny 8,82 mm (osa z). Tento výsledek nebyl statisticky významný p = 0,223, ostatní vyšly statisticky významně, kdy: *p < 0,05; **p < 0,01; ***p < 0,001 (platné i pro další výsledky níže).
Průměrná poloha palatinálně retinovaného špičáku (Tab. 2): vestibulární vyklonění (o 12,9°–13,8° více než u fyziologicky prořezaných špičáků, p = <0,0001***), meziální sklon (o 22,2°–25,6° více, p = <0,0001***), průměrná vzdálenost od vertikální roviny 6,4 mm (osa x, p = <0,0001***), vzdálenost od okluzní roviny 9,3 mm (osa y, p = <0,0001***), od patrové roviny 14,8 mm (osa y, p = <0,0001***) a od frontální roviny 10,4 mm–12,8 mm (osa z, p = 0,0002***).
U vestibulárně i palatinálně retinovaných špičáků dochází k ovlivnění pozice I2 (Tab. 1,2):
a. I2 na straně vestibulární retence byly distorotovány o 6° (p = 0,184), distálně skloněny o 10,3° (p = 0,004**) a vykloněny vestibulárně o 6,8° (p = 0,071). Distorotace a vestibulární vyklonění nevyšly statisticky významně.
b. I2 na straně palatinální retence byly statisticky významně distorotovány o 14,1° (p = 0,0002***) a retrudovány (p = <0,0001***).
Závislost polohy okolních zubů na závažnosti retence: pokud se hrot retinovaného špičáku přiblíží k vertikální rovině o 1 mm, zvětší se distorotace I2 v průměru o 1,004°, koeficient determinace r2 = 0,108 (Obr. 9).
Retinované špičáky jsou kratší než špičáky normálně prořezané (p = <0,0001***). Vestibulárně retinované jsou kratší téměř o 2 mm (p = <0,0001***), palatinálně retinované o 1 mm (p = 0,008**).
Délka I2 a P1 se nelišila na straně retinované a kontrolní, ani u palatinální retence.
Na straně retence špičáků je zvýšený výskyt zahnutí kořenů (51,3 %) a háčků (12,8 %) oproti normálně prořezaným špičákům na straně kontrolní. Výskyt dilacerací mezi vestibulárně (50 %) a palatinálně (48 %) retinovanými špičáky byl podobný.
U laterálních řezáků se vyskytovalo signifikantně větší množství zahnutých kořenů na straně postižené palatinální retencí než na straně kontrolní (32 %, p = 0,039, McNemarův test symetrie).
Zahnutí kořenů P1 se hojně vyskytovalo jak na straně retence (36 % - bez rozdílu vestibulární či palatinální retence), tak i na straně kontrolní (28,6 %–36 %).
Diskuse
Ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně na Ortodontickém oddělení se z etických důvodů dělají převážně snímky malého rozsahu pro jednostranně retinované špičáky (snímkuje se pouze strana, na níž je přítomna retence), aby byl pacient vystaven co nejmenší radiační dávce záření. Na velkém počtu CBCT snímků tudíž nebyla přítomna druhá strana bez retence, což patřilo v tomto výzkumu mezi hlavní kritéria výběru, protože tato zdravá strana sloužila jako kontrolní a proto větší množství snímků bylo vyloučeno ze studie. Velikost vzorku byla limitována také nižším poměrovým výskytem vestibulárních a palatinálních retinovaných špičáků v populaci [1–3].
Četnost výskytu čípkovitého (anomálního) I2 u pacientů s vestibulární/palatinální retencí špičáku
Ve sledovaném souboru se čípkovitý I2 vyskytoval na straně postižené vestibulární retencí ve 14 % případů (oboustranně byl detekován v 7 %) a větší výskyt byl detekován na straně postižené palatinální retencí, kde se objevil u 32 % pacientů (oboustranně u 4 %). Když už se čípkovitý I2 vyskytl, častěji na straně postižené retencí než na straně kontrolní. U vestibulárně retinovaných špičáků nebyl nalezen statisticky významný vyšší výskyt čípkovitých I2 oproti straně kontrolní, což potvrzuje i práce Mercuriho a kol. [9]. Výskyt čípkovitého laterálního řezáku lze tedy považovat za významný ukazatel potenciální palatinální retence. Černochová [10] ve své studii detekovala výskyt odchylek I2 na straně ektopického špičáku u 32 % případů, z toho čípkovitý I2 se objevil u 9,1 % (čípkovitý I2, nebo jeho ageneze v 15 %), přičemž zároveň potvrdila, že větší výskyt anomálií I2 se vyskytuje u palatinálně retinovaných špičáků a významně častěji na straně sledované než na straně kontrolní. K podobným výsledkům a závěrům došli i další autoři. Al-Nimri a Gharaibeh [11] zaznamenali výskyt nezaložených a čípkových I2 u 18 % pacientů s palatinálně retinovanými špičáky. Tyto výsledky podporují teorii vedení u palatinálně retinovaných špičáků [12–15].
Posun střední čáry při jednostranné retenci špičáku
V případě vestibulárně i palatinálně retinovaných špičáků byl zaznamenán signifikantní posun horní střední čáry na stranu postiženou retencí. Tento posun střední čáry může být jedním z dalších klinických vodítek, která by mohla lékaře upozornit na možný vznik či výskyt retence špičáku. K posunu střední čáry může dojít kvůli perzistenci dočasného špičáku, jenž má menší meziodistální šířku než stálý špičák, popřípadě naopak vznikne předčasnou ztrátou dočasného špičáku nebo při nepravidelné výměně frontálních zubů u primárního stěsnání, které vedou k distálnímu posunu frontálních zubů a tím uzavření místa pro stálý špičák [16]. K posunu střední čáry může dojít i v případě výskytu malého nebo čípkovitého laterálního řezáku. Všechny výše uvedené faktory úzce souvisí s retinovanými špičáky a mohly by lékaře na retenci včas upozornit.
Šířka poloviny patra na straně retinovaného špičáku a na straně bez retence
Šířka horního zubního oblouku byla a stále je zkoumána ve vztahu s retencí špičáků, přičemž výsledky různých studií se značně liší, nebo jsou v řadě případů nejasné a klinické údaje u dětí se smíšeným chrupem jsou stále omezené [17]. Nedostatečná šířka a délka zubního oblouku, stěsnání a nedostatečný vývoj maxily je považována za jednu z nejčastějších příčin vzniku vestibulárně retinovaného špičáku [18, 19]. McConnell [20], Schindel a Duffy [21] určili nedostatečnou šířku horní čelisti v její přední části (mezišpičáková šířka) jako lokální příčinu pro retenci špičáků. Ve své práci však nerozlišili vestibulární a palatinální retenci, které jsou považovány za dvě různé entity. Al Nimri a Gharaibeh [11] vypozorovali, že šířka zubního oblouku byla signifikantně širší u pacientů s palatinálně retinovanými špičáky. Stejně tak Stellzig a kol. [22] zjistili u 82 % pacientů maxilární šířkový přebytek. Na základě toho pak uvádějí, že tato nadměrná šířka by mohla být faktorem, který silně působí v etiologii palatinálních retencí špičáků. V naší studii bylo naopak zjištěno, že šířka poloviny patra od středního patrového švu (střední patrové roviny) k vrcholu alveolu mezi prvním premolárem a špičákem byla na straně postižené retencí signifikantně menší než na straně bez retence, a to jak na straně vestibulární retence (menší o 2 mm), tak i na straně palatinální retence špičáku (menší o 1 mm), přičemž nezáleželo na tom, jestli dočasný špičák perzistoval, nebo ne. To, že šířka poloviny patra byla menší na straně vestibulární retence než u palatinální retence podporuje teorii vzniku vestibulární retence kvůli nedostatečnému vývoji maxily, zkrácení a nedostatečné šířce zubního oblouku a stěsnání [18,19]. To, že šířka poloviny patra byla menší i na straně palatinální retence oproti kontrolní straně, je pravděpodobně dáno tím, že strana, na níž došlo k retenci špičáku, se dostatečně nevyvinula v porovnání s nepostiženou stranou, kde se stálý špičák prořezal normálně a svou velikostí podpořil dostatečnou velikost zubního oblouku a patra. I když dočasný špičák perzistoval v 72 % případů, většinou byl jeho kořen aspoň částečně resorbován. Všeobecně je známo, že velikost dočasného špičáku je výrazně menší než stálého a proto je v naší práci předpokládáno, že nepřítomnost nebo nedostatek zubní masy vede k nedostatečnému vývoji zubního oblouku a patra. Menší šířku patra na straně postižené palatinální retencí, oproti kontrolní druhé straně, na níž špičák prořezal normálně, detekovali taktéž i Tadinada [23] a D’Oleo-Aracena [7], což podporuje výsledky naší práce. Klinický význam předložené studie spočívá v zjištění, že s ohledem na léčbu je zapotřebí co nejdříve upravit transverzální asymetrie, a to hlavně v oblasti prvních premolárů na straně postižené retencí z důvodu, abychom předešli retenci stálého horního špičáku.
Pozice laterálního řezáku vůči špičáku
Výsledky naznačují, že 3D poloha laterálních řezáků (I2) se v případě palatinální i vestibulární retence špičáku liší, takže mohou být použity jako časné klinické znaky pro rozpoznání a odlišení počínající retence špičáků. Z našeho měření bylo zjištěno, že I2 na straně palatinální retence byly distorotovány (o 14,1° oproti kontrolní straně) a retrudovány (o 7,2°). Ke stejným závěrům došel i Liuk [24], Becker a Chaushu [13]. Dekel a kol. [6] detekovali distorotaci I2 o 17,1°, retruzi o 5° a distální sklon o 8,4° větší než u kontrolní skupiny, takže taktéž potvrzují výsledky této studie. I2 na straně vestibulární retence byly v předložené studii distorotovány (o 6°), distálně skloněny (o 10,3°) a protrudovány (o 6,8°) oproti kontrolní skupině (distorotace a protruze nevyšla statisticky významně s ohledem na malý vzorek). Podle Jacobse [25] může být proklinovaný a distálně skloněný řezák prvním znakem vestibulární retence špičáku ve věku 9–10 let. Dekel a kol. [6] zaznamenali u I2 na straně vestibulární retence výraznou distorotaci (o 18°) a proklinaci (o 15,8°) oproti kontrolní straně, přičemž distální sklon nevyšel statisticky významně.
Dekel a kol. [6] také potvrdili, že míra odchýlení přilehlých zubů od normální polohy je signifikantně ovlivněna závažností retence špičáku a jeho blízkostí ke kořenům I2 a P1. Například vestibulárně retinované špičáky uložené výše v alveolu a blíže střední rovině více tlačí kořeny I2 palatinálně nebo palatinálně retinované špičáky uloženy více anteriorně a blíže střední patrové rovině způsobují větší distorotaci I2. I když měli Dekel a kol. vzorek pacientů v jejich studii menší, než je vzorek této studie, bohužel se korelace mezi polohou špičáku a okolních zubů pro podskupiny vestibulární a palatinální retence v této práci nepodařila potvrdit. Pro celý soubor byly však některé korelace zjištěny, ale jako relevantní byl brán pouze výsledek, že pokud se hrot retinovaného špičáku přiblíží k vertikální rovině o 1 mm, pak se zvětší distorotace I2 v průměru o 1° (což je ve shodě i s výsledky studie Dekela a kol. [6]), jelikož v obou případech (palatinální i vestibulární retence byl potvrzen typický výskyt distální rotace I2. Pro klinické účely lze tedy vyvodit, že čím bude I2 distorotovanější, tím bude retence špičáku závažnější.
Odlišná poloha sousedních zubů může být nejen následkem retence špičáku, ale také její příčinou. Nesprávný prostorový vztah korunky špičáku a pozdě se vyvíjejícího nebo skloněného (nesprávně umístěného) kořene I2 může vést ke ztrátě vedení špičáku a následné retenci (tzv. teorie vedení) [26].
Limitem této studie je menší velikost vzorku, což má dopad na statistickou významnost některých výsledků. Jde například o rozdíl torze u I2, kdy na straně palatinální retence byly I2 palatinálně skloněny o 7,2° a na straně vestibulární retence byly I2 skloněny vestibulárně o 6,8°, přičemž statistické významnosti se však dosáhlo jen v případě I2 na straně palatinální retence. Proto by bylo zapotřebí ověřit výsledné hodnoty v rámci dalších studií na větším vzorku, aby bylo možné definitivně vyvodit závěry pro některé rozdíly hodnot, které nyní nedosáhly statistické významnosti.
Posouzení vývoje – délky a dilacerací kořenů retinovaných špičáků
Na základě výsledků této studie bylo zjištěno, že retinované horní stálé špičáky mají zvýšenou tendenci k vytvoření zahnutí kořenů (51,3 %) a háčků (12,8 %) oproti normálně prořezaným druhostranným špičákům. Výskyt dilacerací u vestibulárních i palatinálních retencí byl podobný. Nález zvýšeného výskytu zahnutých kořenů a háčků u retencí špičáků pravděpodobně souvisí s vývojem špičáku. Standardně vyvíjející se špičák prořezává do dutiny ústní v době, kdy je jeho kořen vyvinut ze ¾, přičemž poslední ¼ se může normálně vytvořit až poté, když je bez kontaktu nebo není v blízkosti okolních struktur. Pokud je špičák retinovaný, vyvíjí se jeho kořen ve velmi omezeném prostoru, kdy je jeho apikální třetina nasměrována proti mechanickým překážkám jako je spodina nosní dutiny nebo kortikalis čelistní dutiny. Tím, že je kořen ve svém prekalcifikačním stádiu plastický a snaží se vyhnout těmto mechanickým překážkám, dochází k jeho deformaci [6, 8, 27].
Při posuzování délky retinovaných a špičáků normálně prořezaných vyšlo, že retinované špičáky jsou signifikantně kratší. Vestibulárně retinované jsou kratší téměř o 2 mm, palatinálně retinované o 1 mm. Protože jsou vestibulárně retinované špičáky spojovány s nedostatečným růstem horního zubního oblouku a stěsnáním, předpokládá se, že jejich kratší kořeny mohou být spojeny s nedostatkem místa pro jejich normální růst. Všeobecně lze říci, že naše výsledky jsou podobné jako ve studiích jiných autorů. Dekel a kol. [6] prokázali signifikantní zkrácení kořenů u palatinálních retencí (0,9 mm) a více u vestibulárních (1,3 mm), výskyt dilacerací kořenů byl u palatinálních retencí oproti kontrolní skupině 4:1 a u vestibulárních 6:1, avšak rozdíl nebyl statisticky významný pravděpodobně kvůli malému vzorku. Cao a kol. zjistili vyšší výskyt dilacerací a kratších kořenů jak u palatinálních, tak i u vestibulárních retencí špičáků oproti skupině bez retence, přičemž nebyl nalezen významný rozdíl ve frekvenci výskytu dilacerace mezi palatinálními a vestibulárními retencemi (dilacerace u vestibulárních se vyskytla u 45,9 % a u palatinálních v 60,6 %) [8]. Ortodontické zařazení vestibulárních nebo palatinálních retencí s výrazným háčkem na kořeni může skončit neúspěchem. Nález statisticky významného zkrácení a zvýšená frekvence výskytu dilacerací u kořenů palatinálních i vestibulárních retencí apeluje na potřebu brzké detekce a vyřešení retence stálých horních špičáků, ideálně ještě před dokončením vývoje apikální třetiny kořene.
Posouzení vývoje (délky a dilacerací) u přilehlých zubů horního retinovaného špičáku
U I2 se vyskytovalo signifikantně větší množství zahnutých kořenů nebo háčků na straně postižené palatinální retencí (32 %) než na straně kontrolní. Cao a kol. [8] detekovali také statisticky významně vyšší výskyt dilacerací u I2 (32,4 %) na straně postižené palatinální retencí, než u kontrolní skupiny nebo než u I2 na straně vestibulární retence. Je pravděpodobné, že zakřivený kořen I2 může narušit erupci špičáku a vést k jeho palatinální retenci, což odpovídá teorii vedení, kdy chybějící, pozdě se vyvíjející, či malformovaný I2 může způsobit, že špičák nenajde vedení k sestupu na svou normální dráhu erupce [13]. Rozdíl v délce I2 na straně postižené retencí a na straně kontrolní však nebyl nalezen. Zahnutí kořenů P1 se hojně vyskytovalo jak na straně retence (36 % – bez rozdílu vestibulární, či palatinální retence), tak i na straně kontrolní (28,6 %–36 %). Pokud se distální třetina kořene P1 vyvine malformovaně, může se stát překážkou způsobující retenci horního špičáku, a to navzdory jeho normálnímu vývoji a umístění [13]. Stále se spekuluje, jestli je malformace kořenů P1 spíše příčinou, nebo důsledkem retence. Chate na svých kazuistických případech potvrdil obě možnosti [28, 29]. Cao a kol. v jejich práci z roku 2017 [30] detekovali vyšší výskyt oddělených kořenů prvních premolárů u lidí s vestibulárně retinovanými špičáky. Malformaci kořenů P1 považují za důsledek vestibulární retence špičáků. Tuto myšlenku obhajují tím, že vestibulárně retinované špičáky při svém prořezávání zasahují do prostoru potřebného pro vývoj kořenů P1. V dalším výzkumu z roku 2021 [8] Cao a kol. zaznamenali signifikantně vyšší výskyt dilacerace kořenů P1 na straně palatinální retence špičáků, přičemž uvádějí, že výrazné zahnutí kořene P1 se může stát mechanickou překážkou způsobující palatinální retenci špičáku. Co se týká klinického přístupu k pacientům s retinovanými špičáky, lze konstatovat, že si morfologie kořenů přilehlých zubů zasluhuje velkou pozornost, protože zde existuje přímá souvislost a může se od ní odvíjet plánování léčby a prognóza.
Financování
Tento výzkum nebyl financován z grantových projektů a ani ze zdrojů veřejných, komerčních či neziskových organizací.
Závěr
Měření na CBCT snímcích ukázalo významné patognomické rozdíly v polohách I2 a P1 sousedících s jednostrannými palatinálními nebo vastibulárními retinovanými špičáky, narušený vývoj retinovaných špičáků a další faktory související s jejich retencí jako posun střední čáry na stranu postiženou retencí, častější výskyt čípkovitého I2, užší šířku patra na straně retence špičáku. Tato zjištění by měla lékařům pomoci zavčas diagnostikovat, a to ať už klinicky, nebo rentgenologicky retenci horních stálých špičáků a na základě toho zvolit nejlepší léčebnou strategii. Nález statisticky významného zkrácení kořenů a zvýšená frekvence výskytu dilacerací u kořenů retinovaných špičáků apeluje na potřebu brzké detekce a vyřešení retence stálých horních špičáků, ideálně ještě před dokončením vývoje apikální třetiny kořene (mezi 11-13 rokem věku, aby se kořen špičáku vyvinul normálně, bez anatomických omezení).
Autoři nemají komerční, vlastnické nebo finanční zájmy na produktech nebo společnostech popsaných v tomto článku.
Introduction
Impaction of upper canines is the second most frequent after impacted third molars (prevalence between 0.8–3%) [1–3]. Inadequate monitoring of impacted canines, late diagnosis and delayed beginning of treatment may result in various risks and complications, e.g. deviation and resorption of adjacent teeth roots, shortened dental arch due to shift of teeth, canine ankylosis, folicular cysts, pain, outer or inner resorption of canine and adjacent teeth, as well as infections, other pathologies or their combinations that may lead to prolonged, complicated, expensive and painful treatment [4, 5]. However, early detection of potential canine impaction (at the age of 9 to 10) allows for preventive measures that can prevent impaction or – at least – reduce its severity and effect.
Relative position of adjacent teeth to impacted canine may become one of the important clues for the early diagnosis, clinical as well as radiological. After the impaction is confirmed, the understanding of its effects on the position of adjacent teeth is essential for planning and timing of the most efficient mechanotherapy with the minimum side effects [6].
Material and method
The retrospective study worked with CBCTs taken at the Department of Orthodontics of St.Anne’s hospital Brno between 2015–2020. They were prepared under the standard conditions with device CS 9300C Carestream Health, radiation load of 85 kV, X-ray tube current of 4 mA, for 8 s, scan thickness 0.1 mm. The scans were saved in DICOM 3 format. The study was approved by the Ethical Committee of St.Anne’s hospital.
The scans met the following criteria: 1) unilateral impacted canine, 2) fully erupted lateral incisor (I2) and first premolar (P1), 3) canine, I2 and P1 with complete root development, 4) good quality CBCT describing the whole maxilla including impacted canine as well as the contralateral erupted canine together with adjacent erupted teeth.
The following scans were excluded from the study: 1) history of orthodontic therapy (including the interceptive one), 2) missing I2 or P1, 3) loss of central incisor or P1 preventing to establish the occlusal plane, 4) cyst or other pathology in the impacted canine or adjacent teeth, 5) history of dental trauma, 6) patients with congenital craniofacial anomalies or syndromes.
The sample consisted of 39 patients – 27 female (69%) and 12 (31%) male. The mean age was 17 years and 3 months (SD: 17.3 ±7.9 yr); the youngest patient was 12 and the oldest 44 yrs; 20 patients were under the age of 15, 19 patients were over 15 (the average age of 4 patients was 35 yrs, one was 44 years old). There were 25 palatally impacted canines, and 14 vestibularly impacted canines.
To measure in CBCTs the Invivo6 software was used. CBCTs were imported in DICOM format. To measure distance 2D ruler with the accuracy of 0.01 mm was used, to measure angle 2D protractor with the accuracy of 0.1° was used. Individual CBCTs were oriented according to the determined reference planes (Fig. 1, 2).
Setting of reference planes: 1) palatal plane (orange line) = horizontal plane running from spina nasalis posterior (SNP) to spina nasalis anterior (SNA) (Fig. 1 A and Fig. 2); 2) middle palatal plane (yellow line) = vertical plane perpendicular to palatal plane (connecting SNP and SNA) (Fig. 1 B and Fig. 2); 3) frontal plane (purple line) = plane perpendicular to both palatal and middle palatal planes running through SNA (Fig. 1).
Measurement methods used in all patients:
At the beginning the following data were recorded: 1) patient’s age, 2) patient’s sex, 3) type of impaction (palatal/vestibular), 4) side of impaction (right/left).
Then the following data were recorded:
5) Degree of dental arch midline shift: axial scan was set so that incisal edges of upper central incisors were visible. 2D millimeter ruler was used to measure the distance between the vertical reference plane (central palatal plane) and the mesial site (corner) of upper central right incisor edge (Fig. 3). The line segment was parallel to the frontal plane and perpendicular to the vertical reference plane. In case the shift was to the right, the value was recorded as positive, if it was to the left the value was recorded as negative.
6) The width of the half of palate: axial section was set so that the tip of alveolar ridge was visible. Vestibular and palatal lamella of alveolar process between C and P1 was connected with segment line using 2D ruler, on the line the central point was determined. From the middle of the line cutting the alveolar process in two (i.e. from the tip of alveolar process between P1 and C) the distance to central palatal plane was measured with 2D millimeter ruler on each side (Fig. 4). In case of missing canine the distance was measured from the tip of alveolar process between P1 and persisting temporary canine; in case of missing both temporary and permanent canine the distance was measured from the tip of alveolar process on the mesial side of P1. We were inspired by the method described by D’Oleo-Aracen [7].
7) Presence of peg shaped lateral incisor: first the tooth was centered. Then, using 2D millimeter ruler, the width of I2 at the neck (at the site of cemento-enamel junction) and incision width (or tip of peg shaped I2) were measured. I2 was evaluated as peg shaped/abnormal in case it was wider at the neck than at the incision.
8) Length of teeth C, I2,P1 measurement: in Invivo6 the tab Endo suggested for measuring teeth, roots and root canals length was used. The tooth measured was centered and cut in 3D image. With the function Working Length Measurement the length of the tooth was measured with the accuracy of 0.01 mm. The course of pulp and root canal assumed by the software was not always accurate, therefore, the course of the line connecting tip of the crown and apex had to be adjusted to run through the middle of the tooth and to correspond to the tooth shape (thus potential curve of apex or root was respected and the measurement was very accurate) (Fig. 5)
9) Bent roots (dilaceration) in I2, P1 and C: we recorded presence/absence of bent root apex in I2, P1 and C on the impacted side as well as on the control one. The tooth measured was centered, 3D cut, with 2D ruler the line running through the tooth long axis was drawn as well as the line running through the long axis of curve of apical third of the root. With 2D protractor the angle between the lines was measured, and the root (root apex) was assessed as straight (0°–10°), bent (10°–50°) or hooked (50°and more) [8].
10) Position of canine to the palatal plane: position of the crown tip was assessed in relation to the pre-set reference planes in 3D coordinate system (x, y, z), where, „x“ axis means the distance between the crown tip and central palatal plane – vertical (Fig. 6A), „y“ axis means the distance between the crown tip and palatal plane (Fig. 6B), and „z“ axis means the distance between the crown tip and frontal plane (Fig. 6C). The straight lines ran perpendicular to the planes. All distances were measured with 2D ruler with the accuracy of 0.01 mm. Then the canine torque was measured (the tooth inclination in vestibulo-palatal direction to the palatal plane); with 2D protractor the line was set running through the long axis of the tooth to the palatal plane, and then parallel with the palatal plane. The 2D protractor function measured the angle between them (Fig. 7A). The inclination of C long axis (mesiodistally) to the vertical plane was measured in coronary section. With 2D protractor the line was set running through the tooth long axis to the palatal plane, and then parallel with the central palatal plane. The angle between them was taken automatically (Fig. 7B).
11) Position of lateral incisor: 2D protractor was used for measurements in ° with the accuracy of 0.1°, the measurements were done to the given reference planes and sections.
a) I2 rotation – the angle between the line running through the incisal edge of lateral incisor (the line runs through the most mesial and the most distal point on the incisal edge) and the central palatal plane (Fig. 8A), in axial section.
b) I2 inclination – the angle between the tooth long axis and the central palatal plane (mesiodistal inclination); in sagittal section (Fig. 8B).
c) I2 torque – the angle between the tooth long axis and the palatal plane (vestibulo-palatinal inclination); in sagittal section (Fig. 8C).
Statistical analysis and error of measurement
Quantitative variables were presented by means of mean values and standard deviations (SD). One-sample t-test was used to compare mean value and zero value, two-sample t-test for two independent selections, and pair t-test for paired data. Analysis of variance (ANOVA) was used to compare three independent samples and Bonferroni’s post hoc tests. Correlation between quantitative variables was confirmed with Pearson’s correlation coefficient with simple linear regression. Chi-square test of good agreement was used to confirm qualitative signs distribution. For qualitative data Fisher’s exact test, and for paired data McNamara’s symmetry test were used.
All tests were performed at the level of statistical significance = 0.05. Results with p-value below 0.05 were considered statistically significant. Dot chart was used to represent the relationship between quantitative data.
The data were analyzed with statistical software IBM SPSS Statistics for Windows, Version 23.0, Armonk, N.Y.: IBM Corp., and MedCalc v18.2 (MedCalc Software, Ostend, Belgium).
All values were measured twice within the interval of two months. Error of measurement was determined with Dahlberg formula (D). The degree of absolute congruity between the first and second measurements was proved with ICC (Intraclass correlation coefficient). Relative Dahlberg error was within the interval 0.7% (for I2 dimension) and 5.4% (for the shift of upper dental arch midline). ICC values were between 0.803 and 0.999, i.e. very good to perfect congruity.
Error of measurement of qualitative data was proved with Cohen’s kappa. The values were between 0.891 (for I2 dilacerations) and 1 (for P1 dilacerations). i.e. almost perfect congruity. For Cohen’s kappa were calculated 95% intervals of reliability (95% CI) and p-value of statistical significance for kappa coefficient.
Results
In our sample impacted canines are significantly more frequent in women than in men, 2.2:1 (p = 0.016); right and left sides are affected similarly, 1.2:1 (p = 0.631).
No correlation between impaction frequency, sex, types of impaction and side frequency was found.
Peg shaped I2 is more often found with palatally impacted canines compared to vestibular impaction. On the side with palatally impacted canines the abnormal I2 is significantly more often found compared to the side without impaction (p = 0.013, McNamara’s symmetry test).
In unilateral impacted canine the midline shifts to the affected side. In the sample of patients the shift was by 0.56 on the left side impaction (p = 0.039) and by 0.68 mm on the right side (p = 0.007). The extent of midline shift is not influenced by the type or side of impaction (for the left side p = 0.359, for the right side p = 0.073).
The width of the palate on the affected side was smaller in vestibular (by 2 mm, p = 0.001) as well as in palatal impaction (by 1 mm, p = 0.0002); there was no difference between persistent temporary canine or missing canine (p = 0.119).
The average position of vestibularly impacted canine (Tab. 1): vestibular inclination (by 28°–30° more than in physiologically erupted canines, p = 0.0001***), mesial inclination (by 14°.17°more, p = 0.002**), average distance from the vertical plane 10.6 mm (axis x, p = 0.002**), distance from the occlusal plane 13.2 mm (axis y, p = <0.0001***), distance from the palatal plane 10.4 mm (axis y, p < 0.0001***) and from the frontal plane 8,82 mm (axis z). The result was not statistically significant, p = 0.223, other results were statistically significant, where:*p < 0.05, **p < 0.01, ***p < 0.001 (valid also for the results given below).
The average position of palatally impacted canine (Tab. 2): vestibular inclination (by 12.9°–13.8° more than in physiologically erupted canine, p < 0.0001***), mesial inclination (by 22.2°–25.6° more, p < 0.0001***), average distance from the vertical plane 6.4 mm (axis x, p < 0.0001***), from the occlusal plane 9.3 mm (axis y, p < 0.0001***), from the palatal plane 14.8 mm (axis y, p < 0.0001***) and from the frontal plane 10.4 mm–12.8 mm (axis z, p < 0.0002***).
Both in vestibularly and palatally impacted canines we observe position I2 affected (Tab. 1,2):
a. I2 at vestibularly impacted canines side were distorotated by 6° (p = 0.174), inclined distally by 10.3° (p = 0.004**) and vestibularly by 6.8° (p = 0.071). Distorotation and vestibular inclination were not statistically significant.
b. I2 at palatally impacted side were significantly distorotated by 14.1° (p = 0.0002***) and retruded (p < 0.0001***).
Correlation of adjacent teeth position and severity of impaction: in case the tip of impacted canine gets closer to the vertical plane by 1 mm, I2 distorotation increases by 1.004°on average, determination coefficient r2 = 0.108 (Fig. 9).
Impacted canines are shorter than physiologically erupted canines (p < 0.0001***). Vestibularly impacted canines are shorter by almost 2 mm (p < 0.0001***), palatally impacted canines by 1 mm (p=0.008**).
Length of I2 and P1 was the same on the impacted and control side also in case of palatal impaction.
On the affected side there is increased incidence of bent roots (51.3%) and hooks (12.8%). Incidence of dilacerations was similar in vestibularly (50%) and palatally (48%) impacted canines.
In lateral incisors there was significantly higher incidence of bent roots on the side affected by palatal impaction than on the control side (32%, p = 0.039, McNamara’s symmetry test).
P1 root dilaceration was frequent both on the impacted (36%, with no difference between vestibular and palatal impaction) and on the control side (28.6%–36%).
Discussion
At the St.Anne’s University Hospital, Department of Orthodontics, the ethical rules are obeyed and, therefore, only the small-extent radiographs are taken in case of unilateral impacted canines (only the affected side) to prevent radiation load. Thus, in the number of CBCTs the control side (i.e. non-affected) was missing. Such CBCTs were excluded from the study. The sample size was also limited by the lower rate of vestibularly and palatally impacted canines in the populatioin [1–3].
Frequency of peg shaped (abnormal) I2 in patients with vestibular/palatal impaction of canine
Peg shaped I2 on the side with vestibular impaction was found in 14% of patients (bilateral in 7%); the higher incidence was detected on the side with palatal impaction – in 32% of patients (bilateral in 4%). Peg shaped I2 was more frequent on the affected side. There was found no significantly higher incidence of peg shaped I2 in vestibularly impacted canines, which corresponds to the conclusions by Mercuri et al. [9]. Peg shaped I2 incidence is, therefore, a significant indicator of potential palatal impaction. In her study, Černochová [10] reported deviations of I2 on the side of ectopic canine in 32% of cases, when peg shaped I2 was found in 9.1% (peg shaped I2 or missing I2 in 15%). The authors confirmed that a higher incidence of abnormal I2 is in palatally impacted canines, and significantly higher on the affected side. Similar results are given by other authors. Al-Nimri and Gharaibeh [11] recorded incidence of ectopic and peg shaped I2 in 18% of patients with palatally impacted canines. The results support the theory of guiding in palatally impacted canines [12–15].
Shift of midline in unilaterally impacted canine
Significant shift of upper midline towards the affected side was recorded in both vestibular and palatal impaction. The shift of midline could become one of the clinical cues to warn a dentist of potential incidence of impacted canine. The shift of midline may be caused by persisting temporary canine with smaller mesiodistal width than permanent canine, or, on the contrary it may occur due to premature loss of deciduous canine or irregular exchange of frontal teeth in case of large crowding which results in distal shift of frontal teeth and closure of the space for permanent canine [16]. The shift of midline may be also the result of small or peg shaped lateral incisor. All the factors mentioned above closely correlate with impacted canines and could serve as an early warning of impaction.
Width of the half of palate on the affected side and on the control side
The width of upper dental arch has been studied in correlation with impacted canines. However, the results of works are rather different or are unclear, and clinical data for children with mixed dentition are still limited [17]. Inadequate width and length of the dental arch, crowding and poor development of the maxilla are considered the most frequent causes of vestibularly impacted canine [18,19]. McConnell [20], Schindel and Duffy [21] identified inadequate width of the maxilla in its front segment (intercanine width) as the local cause of impacted canines. However, they did not differ between vestibular and palatal impaction, that are considered two separate entities. Al Nimri and Gharaibeh [11] observed significantly increased width of the dental arch in patients with palatal impaction. Stellzig et al. [22] found excessive width of the maxilla in 82% of patients. The excessive width could be the factor in the etiology of palatally impacted canines. On the contrary, in our study was found that the width of the half of the palate from the central palatal suture (central palatal plane) to the tip of alveolus between the first premolar and canine is significantly smaller on the affected side in case of both vestibular (by 2 mm) and palatal (by 1 mm) impaction, no matter whether temporary canine persisted or not. The fact that the width was smaller on the side of vestibular impaction supports the theory of the occurrence of vestibular impaction due to insufficient development of the maxilla, shortened and inadequate width of dental arch, and crowding [18, 19]. The fact that the width of the half of palate was smaller on the side of palatal impaction (compared to the control side) is probably the result of inadequate development of the affected side compared to the control side where the permanent canine erupted physiologically and supported adequate size of the dental arch as well as the palate. Though temporary canine persisted in 72% of cases, its root was at least partially resorbed. It is generally known that the size of temporary canine is significantly smaller than that of the permanent one. Therefore, we assume that the lack or deficiency of dental mass results in the inadequate development of the dental arch and palate. Smaller width of the palate on the side with palatal impaction was found also by Tadinada [23] and D’Oleo-Aracena [7], which supports the results of our work. Clinical significance of the presented work is in the fact that it is necessary to adjust transversal asymmetries as soon as possible, especially in the area of first premolars on the affected side to avoid impaction of permanent maxillary canine.
Position of lateral incisor to canine
The results suggest that 3D position of lateral incisors (I2) differs in palatal and vestibular impaction and, therefore, they can be used as the early clinical signs to recognize and differentiate emerging canine impaction. Our measurements show that I2 on the side of palatal impaction were distorotated (by 14.1°) and retruded (by 7.2°), The same conclusions are reported by Liuk [24], Becker and Chaushu [13]. Dekel et al. [6] detected distorotation I2 by 17.1°, retrusion by 5°, and distal inclination by 8.4° bigger than in the control group, so the results also agree with our findings. In our study, I2 on the side of vestibular impaction were distorotated (by 6°), distally inclined (by 10.3°), and protruded (by 6.8°) compared to the control group (distorotation and protrusion were not statistically significant due to a small sample). According to Jacobs [25] proclined and distally inclined incisor may be the first sign of vestibularly impacted canine at the age 9-10. Dekel et al. [6] identified in I2 on the side of vestibular impaction significant dostorotation (by 18°) and proclination (by 15.8°) in comparison to the control side, where distal inclination was not statistically significant.
Dekel et al. [6] confirmed that deviation of adjacent teeth from their normal position is significantly affected by the severity of canine impaction and by its proximity to I2 and P1 roots. E.g. vestibularly impacted canines located higher in the alveolar process and closer to the midline push I2 roots palatally, and palatally impacted canines located more anteriorly and closer to the central palatal plane result in more profound distorotation of I2. Though Dekel and his colleagues worked with smaller sample of patients, the correlation between canine position and adjacent teeth position and subgroups of vestibular and palatal impaction was not proved. However, for the whole sample some correlations were found, but only the situations where the tip of impacted canine is closer to the vertical plane by 1 mm were considered relevant. In such case I2 distorotation increased by 1°on average (which agrees with the results given by Dekel et al. [6]), because in both palatal and vestibular impaction typical distal rotation of I2 occurred. For clinical purposes we can say, that the more distorotated I2 the more severe is the canine impaction.
Different position of adjacent teeth may result from impacted canine but it may also cause the impaction. Incorrect space relationship between canine crown and delayed development of I2 root or its inclination (incorrectly located) may lead to the loss of canine guiding and its impaction (the so-called guiding theory) [2]).
Our study was limited by the size of the sample which affects statistical significance of some results. For instance the difference in I2 torque, where in case of palatal impaction I2 was palatally inclined by 7.2°, in case of vestibuar impaction the teeth were inclined vestibularly by 6.8°. Statistically significant results were only those obtained for I2 on the side of palatally impacted canine. Therefore, it would be feasible to confirm the values within further studies working with bigger sample of patients.
Assessment of development – length and dilaceration of impacted canines roots
According to the results of the presented study maxillary impacted permanent canines tend to have bent roots (51.3%) and hooks (12.8%) compared to normally erupted collateral canines. Incidence of dilacerations in vestibular and palatal impactions was similar. Increased incidence of dilacerations and hooks in impacted canines is probably associated with canine development. Normally, the canine erupts into the mouth cavity at the time when its root is developed in ¾, the last ¼ normally develops after there is no contact with neighbouring structures. In case of impacted canine, the root develops in a very limited space and its apical 1/3 is directed against mechanical obstacles, e.g. base of nasal cavity or corticalis of maxillary sinus. In its precalcification stage the root is flexible and tries to avoid the obstacles, which results in its deformity [6, 8, 27].
Comparison of length of impacted canines and physiologically erupted canines revealed that impacted canines are significantly shorter. Vestibularly impacted canines are shorter by almost 2 mm, palatally impacted canines by 1 mm. Vestibularly impacted canines are associated with insufficient growth of the upper dental arch and crowding, thus it is assumed that their shorter roots are due to the lack of space for their normal growth. In general, our results are similar to those by other authors. Dekel et al. [6] found significantly shorter roots in palatally impacted canines (0.9 mm), and even more in vestibularly impacted canines (1.3 mm; roots dilacerations in palatally impacted canines compared to the control group were 4:1, in vestibularly impacted canines 6:1. However, the difference was not statistically significant due to a small sample. Cao et al. found higher incidence of dilacerations and shorter roots in both palatally and vestibularly impacted canines. No significant difference in frequency of dilacerations between palatal and vestibular impactions was found (in vestibular impaction dilacerations was in 45.9%, in palatal impactions in 60.6%) [8]. Orthodontic alignment of vestibular or palatal impactions with significant hook in the root may not be successful. Statistically significant shortening and higher frequency of dilacerations in roots of palatally and vestibularly impacted canines shows the need of early detection and solution of impacted permanent upper canines, ideally before the finished development of the apical third of the root.
Assessment of development – length and dilaceration in adjacent teeth of upper impacted canine
In I2 there was significantly higher number of bent roots or hooks on the side with palatal impaction (32%) than on the control side. Cao et al. [8] found also significantly higher incidence of dilacerations in I2 (32.4%) on the side with palatal impaction than in the control group and on the side with vestibular impaction. Bent I2 root may disrupt canine eruption and lead to its palatal impaction which agrees with the theory of guiding, i.e. missing I2, I2 with delayed development or malformed I2 may cause that canine cannot find guiding to its normal path of eruption [13]. However, there was not found difference in the length of I2 on the impacted and on the control side. P1 roots bending was frequent both on the impacted side (36%, no difference between palatal or vestibular impaction) and on the control one (28.6%–36%). In case the distal third of the P1 root is malformed it may become the obstacle causing maxillary canine impaction in spite of its normal development and position [13]. Whether P1 roots malformation is the cause or result of impaction has been still discussed. Case studies presented by Chate proved both possibilities [28, 29]. In their work of 2017 [30] Cao et al. recorded higher incidence of dilacerated roots of first premolars in patients with vestibularly impacted canines. P1 roots malformation is considered the result of vestibular canine impaction. The authors support the idea by the fact that during their eruption vestibularly impacted canines interfere in the space required for P1 roots development. In their further research from 2021 [8] Cao et al. recorded significantly higher incidence of dilacerated P1 roots on the side with palatally impacted canines. They say that the distinct bending of P1 root may become mechanical obstacle causing palatally impacted canine. From the clinical point of view, we can state that a due attention should be paid to the morphology of roots of adjacent teeth.
Financing
The study was not financed from grant projects or public, commercial, and non-profit organizations funds.
Conclusion
Measurements in CBCTs revealed significant pathognomic differences in the position of I2 and P1 adjacent to unilateral palatally or vestibularly impacted canines, disrupted development of impacted canines, and other factors associated with their impaction, such as shift of the midline towards the side affected, more often peg shaped lateral incisor, narrower palate on the affected side. The findings may help in early detection, either clinical or radiographic, of maxillary permanent canines impaction, and to choose the adequate treatment strategy. Significantly shorter roots and increased incidence of dilacerations in the roots of impacted canines call for the early detection and solution of maxillary permanent canines impaction, ideally before the completed development of the apical third of the root (between the age 11 -13, so that the canine root could develop physiologically without anatomical limitations).
Authors have no commercial, proprietary or financial interests in products or companies mentioned in the article.
Obr. 1 / Fig. 1
A: sagitální řez – nastavení patrové roviny (oranžová čára) a frontální roviny (fialová čára). B: axiální řez – nastavení střední patrové roviny (žlutá čára) a frontální roviny (fialová čára) / A: sagittal section – setting of the palatal plane (orange line) and the frontal plane (purple line). B: axial section – setting of the central palatal plane (yellow line) and the frontal plane (purple line)
Obr. 2 / Fig. 2
Koronální řez – zobrazení patrové roviny (oranžová čára) a střední patrové roviny (žlutá čára) / Coronary section – the palatal plane (orange line) and the central palatal plane (yellow line).
Obr. 3 / Fig. 3
Měření velikosti posunu středu vůči střední patrové rovině / Measurement of the shift of the centre to the central palatal plane
Obr. 4 / Fig. 4
Měření šířky patra / Measurement of the palate width
Obr. 5 / Fig. 5
Měření délky I2 pomocí funkce Working Length Measurement (již po úpravě vzdálenostní linie tak, aby procházela středem zubu od prostředku incize k apexu zubu) / Measurement of I2 length with Working Length Measurement (after adjustment of the distance line so that it runs through the middle of the tooth from the middle of incision to the tooth apex)
Obr. 6 / Fig. 6
Osa x – vzdálenost hrotu korunky špičáku ke střední patrové rovině (A). Osa y – vzdálenost hrotu korunky špičáku k patrové rovině (B). Osa z – vzdálenost hrotu korunky špičáku od frontální roviny (C) / Axis x – distance between the canine crown tip and the central palatal plane (A). Axis y – distance between the canine crown tip and the palatal plane (B). Axis z – distance between the canine crown tip and the frontal plane (C).
Obr. 7 / Fig. 7
Torze špičáku – sklon dlouhé osy špičáku k horizontální (patrové) rovině v sagitálním řezu (A). Sklon špičáku k vertikální (střední patrové) rovině, měřeno v koronálním řezu (B) / Canine torque – canine long axis inclination to the horizontal (palatal) plane; sagittal section (A). Canine inclination to the vertical (central palatal) plane; coronary section (B).
Obr. 8 / Fig. 8
Rotace laterálního řezáku v axiálním řezu (A), Sklon I2 v koronálním řezu (B). Torze I2 v sagitálním řezu (C) / Rotation of lateral incisor; axial section (A), I2 inclination; coronary section (B). I2 torque; sagittal section (C).
Tab. 1 / Tab. 1
Vestibulární retence: Porovnání postižené a zdravé strany v měření rotace, sklonu, torze I2, P1 a sklonu, torze a pozice hrotu C / Vestibular impaction: Comparison of the affected side and the control side - measurement of rotation, inclination, torque of I2, P1, and inclination, torque and position of C tip
Mean – průměr, SD – směrodatná odchylka, standard deviation; D – rozdíl, difference.
p - p-hodnota párového t-testu, p-value of pair t-test *p <0,05; **p <0,01; ***p <0,001
Tab. 2 / Tab. 2
Palatinální retence: Porovnání postižené a zdravé strany v měření rotace, sklonu, torze I2, P1 a sklonu, torze a pozice hrotu C / Palatal impaction: Comparison of the affected side and the control side – measurement of rotation, inclination, torque of I2, P1, and inclination, torque and position of C tip
Mean – průměr, SD – směrodatná odchylka, standard deviation; D – rozdíl, difference.
p - p-hodnota párového t-testu, p-value of pair t-test *p <0,05; **p <0,01; ***p <0,001
Obr. 9 / Fig. 9
Bodový graf s regresní analýzou – závislost rotace I2 na vzdálenosti hrotu špičáku od vertikální (střední patrové) roviny / Dot chart with regression analysis – relationship between I2 rotation and the distance of canine tip from the vertical (central palatal) plane
Literatura / References
1. Grover PS, Lorton L. The incidence of unerupted permanent teeth and related clinical cases. Oral Surg. Oral Med. Oral Pathol. 1985;59(4):420–5.doi: 10.1016/0030-4220(85)90070-2.
2. Ericson S, Kurol J. Radiographic assessment of maxillary canine eruption in children with clinical signs of eruption disturbance. Eur. J. Orthodont. 1986;8(3):133–40.doi: 10.1093/ejo/8.3.133.
3. Dachi SF, Howell FV. A survey of 3,874 routine full-month radiographs. II. A study of impacted teeth. Oral Surg. Oral Med. Oral Pathol. 1961;14:1165–9.doi: 10.1016/0030-4220(61)90204-3.
4. Alqerban A, Storms AS, Voet M, Fieuws S, Willems G. Early prediction of maxillary canine impaction. Dentomaxillofacial Radiology. 2016;45(3):20150232.doi: 10.1259/dmfr.20150232.
5. Alqerban A, Jacobs R, Lambrechts P, Loozen G, Willems G. Root resorption of the maxillary lateral incisor caused by impacted canine: a literature review. Clin. Oral Investig. 2009;13(3):247–55.doi: 10.1007/s00784-009-0262-8.
6. Dekel E, Nucci L, Weill T, Flores-Mir C, Becker A, Perillo L, Chaushu S. Impaction of maxillary canines and its effect on the position of adjacent teeth and canine development: A cone-beam computed tomography study. Amer. J. Orthodont. Dentofacial Orthop. 2021;159(2):135–47.doi: 10.3390/ijms221910470.
7. D Oleo-Aracena MF, Arriola-Guillén LE, Rodríguez-Cárdenas YA, Ruíz-Mora GA. Skeletal and dentoalveolar bilateral dimensions in unilateral palatally impacted canine using cone beam computed tomography. Prog. Orthodont. 2017;18(1):7.doi: 10.1186/s40510-017-0160-6.
8. Cao D, Shao B, Izadikhah I, Xie L, Wu B, Li H, Yan B. Root dilaceration in maxillary impacted canines and adjacent teeth: A retrospective analysis of the difference between buccal and palatal impaction. Amer. J. Orthodont. dentofacial Orthop. 2021;159(2):167–74.doi: 10.1016/j.ajodo.2019.12.019.
9. Mercuri E, Cassetta M, Cavallini C, Vicari D, Leonardi R, Barbato E. Dental anomalies and clinical features in patients with maxillary canine impaction: A retrospective study. Angle Orthodont. 2012;83(1):22–8.doi: 10.2319/021712-149.1.
10. Černochová P. Poruchy prořezávání horního stálého špičáku. Habilitační práce v oboru ortodoncie. Brno, 2010.
11. Al-Nimri K, Gharaibeh T. Space conditions and dental and occlusal features in patients with palatally impacted maxillary canines: an aetiological study. Eur. J. Orthodont. 2005;27(5):461–5.doi: 10.1093/ejo/cji022.
12. Peck S, Peck L, Kataja M. The palatally displaced canine as a dental anomaly of genetic origin. Angle Orthodont. 1994;64(4):249–56.
13. Becker A, Chaushu S. Etiology of maxillary canine impaction: a review. Am J Orthod Dentofacial Orthop. 2015;148(4):557–67.doi: 10.1016/j.ajodo.2015.06.013.
14. Peck S, Peck L. Palatal displacement of canine is genetic and related to congenital absence of teeth. J. Dent. Res. 1997;76(3):728–9.doi: 10.1177/00220345970760030301.
15. Thesleff I. The genetic basis of tooth development and dental defects. Amer. J. Med. Genet. A. 2006;140(23):2530–5.doi: 10.1002/ajmg.a.31360.
16. Černochová P. Diagnostika retinovaných zubů. Praha: Grada, 2006.
17. Cacciatore G, Poletti L, Sforza C. Early diagnosed impacted maxillary canines and the morphology of the maxilla: a three-dimensional study. Prog. Orthodont. 2018;19:20.doi: 10.1186/s40510-018-0220-6.
18. Jacoby H. The etiology of maxillary canine impactions. Amer. J. Orthodont. 1983;84(2):125–32.doi: 10.1016/0002-9416(83)90176-8.
19. Rayne J. The unerupted maxillary canine. Dent. Pract. Dent. Rec. 1969;19(6):194–204.
20. McConnell TL, Hoffman DL, Forbes DP, Janzen EK, Weintraub NH. Maxillary canine impaction in patients with transverse maxillary deficiency. ASDC J. Dent. Child. 1996;63(3):190–5.
21. Schindel RH, Duffy SL. Maxillary transverse discrepancies and potentially impacted maxillary canines in mixed-dentition patients. Angle Orthodont. 2007;77(3):430–5.doi: 10.2319/0003-3219(2007)077[0430:MTDAPI]2.0.CO;2.
22. Stellzig A, Basdra EK, Komposch G. [The etiology of canine tooth impaction--a space analysis]. Fortschr Kieferorthop. 1994;55(3):97–103.doi: 10.1007/BF02341481.
23. Tadinada A, Mahdian M, Vishwanath M, Allareddy V, Upadhyay M, Yadav S. Evaluation of alveolar bone dimensions in unilateral palatally impacted canine: a cone-beam computed tomographic analyses. Eur. J. Orthodont. 2015;37(6):596–602.doi: 10.1093/ejo/cju098.
24. Liuk IW, Olive RJ, Griffin M, Monsour P. Associations between palatally displaced canines and maxillary lateral incisors. Amer. J. Orthodont. dentofacial Orthop. 2013;143(5):622–32.doi: 10.1016/j.ajodo.2012.11.025.
25. Jacobs SG. Localization of the unerupted maxillary canine: how to and when to. Amer. J. Orthodont. dentofacial Orthop. 1999;115(3):314–22.doi: 10.1016/S0889-5406(99)70335-5.
26. Becker A. Troubleshooting impacted teeth. Newsletters. Bullettin 6; December 2011.
27. Černochová P, Kaňovská K, Krupa P. Morphology and position of the root apex in impacted maxillary canines. Scripta Medica 2003 b;76(1):9–20.
28. Chate R a. C. Maxillary canine impaction; a final twist in the tale? J. Orthodont. 2004;31(1):13–4.doi: 10.1179/146531204225011319.
29. Chate R a. C. Maxillary canine displacement; further twists in the tale. Eur. J. Orthodont. 2003;25(1):43–7.doi: 10.1093/ejo/25.1.43.
30. Cao D, Zhu L, Chen Y, Xie L, Yan B, Sun Z. Buccally impacted maxillary canines increase the likelihood of root separation in adjacent first premolars. Oral dieses. 2017;23(1):36–41.doi: 10.1111/odi.12566.
MDDr. Markéta Kolaříková
Stomatologická klinika FN u sv. Anny
Pekařská 53, 656 91 Brno