Zhodnocení anatomického limitu dolní čelisti pro distalizaci dolních molárů u III. skeletálních tříd
Evaluation of the Mandibular Anatomical Limit for Mandibular Molar Distalization in Skeletal Class III Patients
MDDr. Kristina Vaidišová1, Ing. Patrice Marek, Ph.D.2, MUDr. Hana Böhmová1
1 Ortodontické oddělení Stomatologické kliniky FN a LF Plzeň / Orthodontic Department of Dental Clinic, University Hospital and Medical Faculty Plzeň
2 Katedra matematiky, Fakulta aplikovaných věd, Západočeská univerzita v Plzni / Department of Mathematics, Faculty of Applied Sciences, University of West Bohemia in Pilsen
DOI10.61110/50671
Souhrn
Cíl: Cílem studie bylo analyzovat skeletální prostor za druhými dolními moláryu pacientů s III. skeletální třídou po růstovém spurtu, porovnat metody měření retromolárového prostoru mandibuly na profilových snímcích a na CBCT z hlediska vypovídající hodnoty a zhodnotit vliv různých faktorů na velikost retromolárového prostoru.
Materiál a metodika: Soubor tvořilo 31 pacientůs III. skeletální třídou po vrcholu růstového spurtu, u kterých bylo vyšetřeno 60 retromolárových prostorů. Na CBCT snímcích zhotovených v rámci dokumentace před léčbou byl měřen anatomický limit pro distalizaci druhého moláru, a to na úrovni korunky, cementosklovinné hranice a na třech úrovních kořene dolního druhého moláru. Naměřené hodnoty byly porovnávány se vzdáleností měřenou na profilovém snímku a byl zkoumán vliv faktorů jako je pohlaví, vertikální růstový typ či přítomnost třetích molárů na velikost retromolárového prostoru.
Výsledky: Bylo prokázáno, že velikost retromolárového prostoru za dolními druhými moláry se směrem k apexům zmenšuje a u apexů dosahuje nejnižších hodnot. Za anatomický limit distalizace v dolním zubním oblouku tak lze považovat nejkratší vzdálenost mezi kořenem dolního druhého moláru a vnitřní kompaktou těla mandibuly měřenou paralelně s osou distalizace v oblasti apexu. Tuto vzdálenost můžeme měřit pouze na vhodně orientovaných CBCT snímcích. Byl prokázán vliv dalších faktorů na velikost anatomického limitu.
Závěr: Před distalizací dolního druhého moláru je na místě analýza CBCT snímku k ověření velikosti retromolárového prostoru u daného jedince.
(Ortodoncie 2026, 35, č. 2, s. 90–101)
Abstract
Objective: The aim of this study was to analyze the skeletal space distal to the mandibular second molars in post-growth-spurt patients with Skeletal Class III malocclusion, to compare the diagnostic value of mandibular retromolar space measurement methods using lateral cephalograms and CBCT, and to evaluate the influence of various factors on retromolar space dimensions.
Materials and Methods: The study sample consisted of 31 post-growth-spurt patients with Skeletal Class III malocclusion, in whom 60 retromolar spaces were examined. On pre-treatment CBCT scans, the anatomical limit for second molar distalization was measured at the level of the crown, the cementoenamel junction (CEJ), and at three root levels of the mandibular second molar. The measured values were compared with distances obtained from lateral cephalometric radiographs. Additionally, the impact of factors such as gender, vertical growth pattern, and the presence of third molars on the retromolar space size was investigated.
Results: It was demonstrated that the size of the retromolar space distal to the mandibular second molars decreases toward the apex, reaching its lowest values at the apical level. Therefore, the shortest distance between the mandibular second molar root and the inner cortical plate of the mandibular body, measured parallel to the axis of distalization in the apical region, can be considered the anatomical limit for distalization in the mandibular arch. This distance can only be accurately measured on appropriately oriented CBCT scans. The influence of additional factors on the anatomical limit dimensions was also confirmed.
Conclusion: Prior to mandibular second molar distalization, CBCT analysis is indicated to verify the individual retromolar space dimensions.
(Ortodoncie 2026, 35, No. 2, p. 90–101)
Klíčová slova: kompenzace III. skeletální třídy, distalizace dolních molárů, CBCT, anatomický limit pro distalizaci, distalizace foliovými aparáty.
Keywords: keletal Class III compensation, mandibular molar distalization, CBCT, anatomical limit for distalization, clear aligner distalization.
Úvod
S rozvojem kotevních miniimplantátů (TADs = Temporary Anchorage Devices) a protokolu sekvenční distalizace u foliových aparátů se stala distalizace molárů alternativou jak léčit II. nebo III. Angleovu třídu v molárech, mírné stěsnání nebo asymetrie zubních oblouků bez extrakcí a bez nežádoucí expanze, která by mohla ohrozit jak estetiku výsledku, tak i jeho stabilitu [1, 2].
Přestože v horním zubním oblouku je distalizace běžně používaným nástrojem ke korekci II. Angleovy třídy v molárech, distalizace v dolním zubním oblouku je poměrně kontroverzním tématem. Důvody jsou náročnější provedení a menší výtěžnost než v případě distalizace v horním zubním oblouku, kde anatomickým limitem je až tuber maxily [3]. Zároveň její indikace u europoidní rasy, kde se udává, že III. skeletální třída u 57% případů vzniká na podkladě deficientní maxily [4], jsou značně omezené. Dalším důvodem může být i fakt, že III. skeletální třídy se v nemalém procentu případů pojí s laterogenií a přítomnost obličejové asymetrie vede často pacienty k volbě komplexní ortodonticko-chirurgické terapie.
Distalizace v dolním zubním oblouku se tak jeví být vhodnou terapeutickou metodou pro velmi úzké spektrum případů, a to spíše na podkladě nepravé progenie, případně u menších dentálních posunů (například po předčasných ztrátách dočasných zubů), mírného stěsnání nebo u funkčních III. tříd, kdy je rozdíl mezi centrickou okluzí a maximální interkuspidací.
Při plánování distalizace molárů je třeba respektovat anatomii retromolárového prostoru, neboť při jeho nerespektování můžeme způsobit iatrogenní poškození – dojde-li k tlaku kořene zubu proti kompaktě, zpomalí se pohyb zubu a výrazně se zvýší riziko resorpce kořene [5,6]. V extrémních případech může dojít i k expozici apexu kořene, ztrátě alveolární kosti, viklavosti či vzniku recesu.
Cílem této studie bylo zaměřit se na anatomický limit pro distalizaci v dolním zubním oblouku u pacientů s III. skeletální třídou. Dalším cílem bylo porovnat metody měření retromolárového prostoru mandibuly na profilových snímcích a na CBCT z hlediska vypovídající hodnoty. V neposlední řadě byl hodnocen vliv faktorů jako je pohlaví, vertikální růstový typ a přítomnost třetích molárů na velikost retromolárového prostoru.
Materiál a metodika
Tato studie byla provedena se souhlasem Etické komise FN Plzeň a LF UK v Plzni (č. j. 207/204). Zkoumaný soubor zahrnoval 60 retromolárových prostorů od 31 jedinců, kteří splnili následující kritéria:
1. Věk 17–40 let. Cílem bylo vyšetřit pacienty po maximálním růstovém spurtu. To bylo ověřováno stanovením stádia maturace krčních obratlů, podmínkou bylo stádium minimálně CVS 5.
2. Velikost úhlu ANB < –1° a zároveň WITS < –2 mm.
Kritéria pro vyřazení ze souboru byla:
1. Pacienti s rozštěpem nebo syndromem postihujícím oblast hlavy a krku
2. Výrazná obličejová asymetrie (posun středu dolní čelisti o více než 3 mm vůči středu obličeje)
3. Předchozí ortodontická léčba fixním aparátem
4. Chybějící zuby (s výjimkou třetích molárů), ageneze zubů či pacienti s protetickými náhradami v dolní čelisti. U dvou jedinců zařazených do souboru chyběl jeden dolní molár, avšak ani u jednoho nedošlo k posunu dolního středu vůči středu čelisti (ověřováno na CBCT), tedy byli v souboru ponecháni a pro měření byla použita pouze strana bez chybějícího moláru.
5. Postižení parodontu
Podmínky pro zařazení do souboru splnilo 14 mužů a 17 žen. Průměrný věk v souboru byl 20,19 roku.
Všem jedincům zařazeným do našeho souboru bylo zhotoveno CBCT v rámci dokumentace za účelem sestavení léčebného plánu. CBCT snímky byly pořízeny v letech 2020-2024 na ortodontickém oddělení ve FN Plzeň a v soukromých ordinacích MUDr. L. Bernáta, Ph.D., v Českých Budějovicích a MDDr. V. Jirkové v Jindřichově Hradci. Soubory byly exportovány ve formátu DICOM, velikost voxelu byla na všech zařízeních volena 0,3 mm.
Celkem jsme hodnotili 60 retromolárových prostorů od 31 jedinců. U dvou jedinců v souboru proběhlo měření z důvodu chybějícího moláru pouze na jedné straně.
Měření proběhla v programech Onyx a InVivo6 jedním hodnotitelem v rozmezí 1 měsíce. Za účelem stanovení chyby měření proběhlo přeměření u 10 náhodně vybraných jedinců 2 týdny po původním měření. Chyba měření byla hodnocena pomocí Dahlbergovy statistiky a také bylo ověřeno, že nebyla činěna systematická chyba při měření.
V prvním kroku byl pacientům z CBCT v programu InVivo6 vygenerován panoramatický snímek OPG a profilový snímek, který byl vyhodnocen v programu OnyxCeph analýzami Berlín a Jarabakova dentální, v souladu s postupy ortodontického oddělení FN Plzeň. Na profilovém snímku byla měřena délka mandibuly (Go-Me) a vzdálenost CephOL (obr. 1), která odpovídá vzdálenosti distální plochy korunky dolního druhého moláru k přední hraně větve mandibuly na úrovni mandibulární okluzální roviny. Tato hodnota byla dříve brána jako anatomický limit pro možnou distalizaci, neboť na profilových snímcích nelze měřit anatomický limit pro korunku a kořen zvlášť.
V dalším kroku proběhla měření na CBCT, kdy bylo nutné snímky orientovat pro každou polovinu čelisti zvlášť. Horizontální rovinu představovala mandibulární okluzální rovina, kterou jsme vytvořili spojením meziobukálních hrbolků prvních dolních molárů a řezákového bodu v dolní čelisti. V anteroposteriorním směru jsme rovinu upravili tak, že probíhala meziobukálními hrbolky prvního a druhého dolního moláru dané poloviny čelisti a byla kolmá na mandibulární okluzální rovinu. Při distalizaci by tato rovina odpovídala přibližné ose distalizace. Frontální rovina byla kolmá na obě předchozí. Na CBCT snímcích proběhlo měření na několika úrovních a zaznamenávány byly parametry:
CrOL (obr. 2): odpovídá nejkratší vzdálenosti mezi nejdistálnějším bodem korunky druhého dolního moláru a zevní kortikalis větve mandibuly paralelně s osou distalizace. Tato vzdálenost představuje anatomický limit pro distalizaci druhého moláru na úrovni korunky měřený na CBCT.
La0 (obr. 3): odpovídá nejkratší vzdálenosti dolního druhého moláru k vnitřní kompaktě těla mandibuly na úrovni cementosklovinné hranice, paralelně s osou distalizace. Tato vzdálenost představuje anatomický limit pro dolní druhý molár na úrovni cementosklovinné hranice.
La3, La6 a La9 (obr. 4): tyto vzdálenosti byly měřeny analogicky k La0 v paralelních rovinách ve vzdálenosti 3 mm, 6 mm a 9 mm apikálně od cementosklovinné hranice a představují anatomický limit distalizace dolního druhého moláru na jednotlivých úrovních kořene.
Statistické zpracování
Do tabulky v programu Microsoft Excel byly v průběhu měření zaznamenávány hodnoty:
1. kvalitativní parametry:
– pohlaví
– věk v době zhotovení CBCT
– přítomnost/nepřítomnost M3
2. úhlové parametry:
– úhel ANB
– úhel SN/ML
3. lineární parametry:
– WITS
– CephOL
– CrOL
– La0
– La3
– La6
– La9
– délka mandibuly (Go-Me)
Statistické vyhodnocení hypotéz proběhlo v programu RStudio (verze 2024.04.2+764, R verze 4.4.1). Všechny závěry o hypotézách byly vyvozeny na 5% hladině významnosti. U složených hypotéz proběhla korekce hladiny významnosti dle Bonferroniho metody tak, aby byla zachována 5% chyba prvního druhu.
Normalita byla vyhodnocena pomocí Shapirova-Wilkova testu. Tam, kde došlo k zamítnutí normality, byly využity neparametrické testy (např. párový Wilcoxonův test). Pokud normalita zamítnuta nebyla a byly splněny případné další požadavky testů, mohl být použit parametrický test (např. párový t-test).
Přehled ověřovaných hypotéz:
Hypotéza A: Existuje rozdíl ve velikosti anatomického limitu distalizace na úrovni korunky dolního druhého moláru při měření na profilovém snímku (CephOL) a na CBCT (CrOL).
Hypotéza B: Hodnoty velikosti retromolárového prostoru měřeného na CBCT se mezi jednotlivými úrovněmi měření liší, přičemž úroveň La9 vykazuje nejmenší hodnoty.
Hypotéza C: Existuje rozdíl mezi velikostí retromolárového prostoru mezi muži a ženami.
Hypotéza D: Existuje korelace mezi velikostí úhlu SN/ML a velikostí retromolárového prostoru.
Hypotéza E: Přítomnost třetích molárů má vliv na velikost retromolárového prostoru.
Hypotéza F: Existuje korelace mezi délkou mandibuly a velikostí retromolárového prostoru.
Výsledky
Hypotéza A: Podařilo se prokázat statisticky významný rozdíl mezi hodnotami získanými měřením na profilovém snímku (CephOL) a na CBCT (CrOL). Hodnota CrOL byla průměrně o 2,21 mm vyšší než hodnota CephOL.
Hypotéza B: Byl prokázán statisticky významný rozdíl mezi hodnotami získanými měřením na CBCT v jednotlivých úrovních, přičemž hodnoty velikosti retromolárového prostoru za dolními druhými moláry se směrem k apexu snižovaly a nejnižší hodnoty byly měřeny na úrovni La9 (tabulka 1, obr. 5, 6). Zároveň hodnoty na úrovni La9 byly významně nižší než hodnota velikosti retromolárového prostoru měřená na úrovni klinické korunky CrOL. Lze tedy konstatovat, že anatomický limit pro distalizaci dolních druhých molárů se nachází v oblasti apexů kořenů dolních druhých molárů.
Hypotéza C: V našem souboru se nepodařilo prokázat rozdíl ve velikosti retromolárového prostoru mezi muži a ženami na kterékoliv úrovni měření, ačkoliv byl na všech úrovních měření tento rozdíl naznačen. Je však třeba podotknout, že dělením vznikly poměrně malé skupiny a síla testu byla malá, tzn. bylo by možné prokázat jen zásadní odlišnost.
Hypotéza D: U pacientů v souboru nebyla prokázána korelace mezi velikostí úhlu SN/ML a velikostí retromolárového prostoru. Stejně jako v případě předchozí hypotézy je třeba zdůraznit, že soubor byl poměrně malý a heterogenní, a v tom případě by bylo možné prokázat jen zásadní rozdíly.
Hypotéza E: Byl prokázán vliv přítomnosti třetích molárů na velikost retromolárového prostoru, a to na všech úrovních (CrOL, La0, La3, La6) s výjimkou úrovně La9. Na úrovni La9 byl rovněž naznačen rozdíl ve prospěch skupiny s třetími moláry, ovšem nedosáhl statistické významnosti.
Hypotéza F: Byla prokázána mírná korelace mezi délkou mandibuly a velikostí retromolárového prostoru, a to na každé úrovni měření.
Diskuse
V našem souboru byl prokázán statisticky významný rozdíl mezi velikostí retromolárového prostoru měřeného na úrovni klinické korunky druhého moláru na profilových snímcích (CephOL) a na CBCT (CrOL) a to ve prospěch hodnot měřených na CBCT, kdy hodnoty měřené na CBCT byly v průměru o 2,21 mm větší. Toto zjištění je v souladu se studií Kim S.-J. a kol. [7], kteří tento fakt vysvětlují tím, že pokud bychom chtěli v dolním zubním oblouku distalizovat, bude osa distalizace přibližně odpovídat spojnici meziobukálních hrbolků prvního a druhého dolního moláru a při distalizaci tímto směrem dojde k případnému kontaktu korunky dolního druhého moláru s větví mandibuly až v oblasti crista temporalis a ne v oblasti linea obliqua, která se na profilovém snímku projikuje jako přední okraj větve mandibuly (obr. 5).
Lze tedy konstatovat, že měření velikosti retromolárového prostoru pro možnou distalizaci na profilových snímcích není vhodné, neboť je zavádějící. Profilový snímek nám ale může poskytnout cenné informace o případném meziálním sklonu dolních molárů, kterého bychom mohli využít během distalizace, neboť jak při terapii fixními aparáty, tak zejména pak foliovými aparáty se na distalizaci v dolním zubním oblouku podílí více distální sklon.
Dále byl prokázán statisticky významný rozdíl ve velikosti retromolárového prostoru za dolními druhými moláry mezi jednotlivými úrovněmi měření na CBCT paralelně s hypotetickou osou distalizace, přičemž naměřené hodnoty se směrem k apexu zmenšovaly a úroveň La9 vykazovala nejmenší hodnoty. Tento výsledek je v souladu se závěry studií Kim S.-H.[8]a kol, Kim S.-J. [7] a kol. a Fan a kol.[9], Choi a kol. [10] a Zhaoa a kol. [11], které rovněž udávají nejmenší naměřené hodnoty na úrovni 9 mm od cementosklovinné hranice, případně 6 mm od furkace. Zároveň jsou hodnoty měřené na úrovni La9 výrazně nižší než hodnoty měřené na úrovni klinické korunky CrOL, tudíž můžeme konstatovat, že anatomický limit pro případnou distalizaci dolních molárů se nachází v oblasti apexů kořenů dolních druhých molárů a jeho velikost je ověřitelná pouze na vhodně orientovaných CBCT snímcích.
Na rozdíl od studie Kim S.-H. [8] se v našem souboru nepodařilo prokázat statisticky významný rozdíl mezi velikostí retromolárového prostoru u mužů a u žen. Avšak na všech úrovních měření byl tento rozdíl naznačen. Větší průměrné hodnoty ve prospěch mužů se zdají být logické, neboť sexuální dimorfismus ve velikosti mandibuly byl studiemi prokázán, mandibula u mužů je větší již v období narození a v průběhu pubertálního růstu dochází ještě k akcentaci rozdílu mezi pohlavími. Na konci růstového spurtu může rozdíl mezi pohlavími činit dle Proffita 4 mm (Co-Go) až 8 mm (Co-Me) [1]. Stejně tak Vinay a kol. [12] ve své studii zabývající se rozdíly mandibuly mezi pohlavími zjistili statisticky významné rozdíly v délce mandibuly, bigoniální a bikondylární šířce.
V našem souboru se na rozdíl od studií Kim S.-H. a kol. [8] a Zhaoa a kol. [11] nepodařilo prokázat korelaci mezi velikostí retromolárového prostoru a vertikálním růstovým typem. Je však opět třeba zdůraznit, že náš soubor byl poměrně malý a heterogenní, co do etiologie vady, tak vertikálního růstového typu, tudíž v takovém souboru by bylo možné prokázat pouze výrazné rozdíly. Kim S.-H. a kol. vysvětlují rozdíly ve velikosti retromolárového prostoru mezi hypo- a hyperdivergentními jedinci odchylkami v anatomii v oblasti linea mylohyoidea a fossa submandibularis. U hyperdivergentních jedinců bývají zároveň slabší žvýkací svaly a alveolární výběžky vyšší a gracilnější. Toto potvrzují i Horner a kol. [13] v jejich studii, kde došli k závěru, že u hypodivergentních jedinců je tloušťka kompakty a šířka alveolárního výběžku větší než u hyperdivergentních jedinců. Obecně u pacientů s růstem blízkým posteriorotaci platí, že při plánování terapie je potřeba dbát zvýšené opatrnosti, neboť z důvodu užších alveolárních výběžků jsou náchylnější k iatrogenně způsobeným periodontálním komplikacím, neboť efektivní prostor pro pohyb zubů je menší [14]. To potvrzují i výsledky studie Zhaoa a kol. [11], kteří prokázali významně častější kontakt kořenů dolních druhých molárů s lingvální kompaktou těla mandibuly u hyperdivergentních pacientů než u normo- a hypodivergentních pacientů.
Stejně jako ve studiích Kim S.-J. [7] a Kim S.-H. [8] nebyl prokázán statisticky významný rozdíl ve velikosti retromolárového prostoru mandibuly na úrovni La9 v závislosti na přítomnosti třetích molárů. Avšak na ostatních úrovních (CrOL, La0, La3 a La6) se v našem souboru podařilo prokázat statisticky významný rozdíl ve prospěch skupiny s třetími moláry. Ke stejnému závěru, a to, že velikost retromolárového prostoru je větší na úrovních blíže klinické korunky u skupiny se třetími moláry, dospěla i studie Iguchiho a kol. [15]. Vliv na velikost retromolárového prostoru zdá mít i stav erupce nebo uložení retinovaného třetího moláru. Guo a kol. ve své studii potvrdili [16], že pacienti s třetími moláry prořezanými nebo retinovanými ve vertikální poloze mají větší retromolárový prostor než pacienti s agenezí či třetími moláry retinovanými v horizontální poloze nebo s meziálním sklonem. Zároveň zjistili, že pacienti s prořezanými třetími moláry měli mnohem méně často kontakt kořenů s lingvální kompaktou těla mandibuly než pacienti s třetími moláry retinovanými s meziálním sklonem, kde byl zjištěn kontakt až ve 48,64 % případů. Bez ohledu na pozici nebo stav erupce třetích molárů se před případnou distalizací doporučuje jejich extrakce, a to ideálně bezprostředně před započetím distalizace. Důvodem je, že dojde ke snížení rezistence za dolním druhým molárem a předpokládá se i účinek RAP fenoménu (Regional Acceleratory Phenomenon).
Byla prokázána mírná korelace mezi délkou mandibuly a velikostí retromolárového prostoru. Pokud je nám známo, na toto téma nebyla zpracována dosud žádná studie, tudíž nelze porovnávat námi dosažené výsledky s jinými studiemi. Z výsledků předchozích hypotéz lze usuzovat, že korelace mezi délkou mandibuly a velikostí retromolárového prostoru nebude silná, neboť velikost retromolárového prostoru je do značné míry ovlivňována dalšími faktory jako je pohlaví, vertikální růstový typ či přítomnost a pozice třetích molárů.
Dále je otázkou, zda fakt, že se podařilo prokázat mírnou korelaci mezi délkou mandibuly a velikostí retromolárového prostoru, by mohl mít výraznější dopad pro klinickou praxi, neboť u jedinců, kde bude mandibula delší než jsou průměrné hodnoty, lze očekávat výraznější manifestaci na obličeji pacienta, a v tu chvíli by metodou volby měla být spíše komplexní ortodonticko-chirurgická léčba než distalizace dolních molárů.
Závěr
Cílem této práce bylo analyzovat skeletální prostor dolní čelisti za druhými moláry pro případnou distalizaci u pacientů s III. skeletální třídou po růstovém spurtu, včetně faktorů, které mohou mít vliv na jeho velikost.
Lze konstatovat, že byť v současné době máme metody, jak distalizace dosáhnout, jeví se být vhodnou terapeutickou variantou jen pro velmi úzké spektrum pacientů, a to spíše na podkladě nepravé progenie, u menších dentálních posunů, u mírného stěsnání nebo u funkčních III. tříd, kdy je rozdíl mezi centrickou okluzí a maximální interkuspidací. Zároveň s ohledem na anatomické limity pohybu dolního druhého moláru distálně je potřeba k této metodě přistupovat uvážlivě a indikovat ji až na základě analýzy velikosti retromolárového prostoru na CBCT snímku.
Tam, kde již iniciálně je kontakt distálního kořene a lingvální kompakty těla mandibuly, nelze distalizaci doporučit z důvodu zvýšeného rizika iatrogenního poškození ve smyslu resorpce distálního kořene dolního druhého moláru, případně i vzniku fenestrace. Profilový snímek není pro určení velikosti retromolárového prostoru vhodný. Ačkoliv světové studie prokázaly vliv pohlaví a vertikálního růstového vzorce na velikost retromolárového prostoru, v naší studii nebylo dosaženo u těchto dvou parametrů statistické významnosti. Přesto na základě prokázaného sexuálního dimorfismu ve velikosti mandibuly lze očekávat vyšší hodnoty retromolárového prostoru u mužů. Stejně tak na základě prokázaných rozdílů ve tvaru a šířce mandibuly mezi hypo- a hyperdivergentními pacienty lze předpokládat větší retromolárový prostor u hypodivergentních pacientů.
V souladu se světovými studiemi byl i v naší studii prokázán vliv přítomnosti třetích molárů na velikost retromolárového prostoru, kdy u jedinců s třetími moláry (bez ohledu na stav erupce či uložení) byla velikost retromolárového prostoru větší než u jedinců bez třetích molárů (třetí moláry nezaložené nebo extrahované). Bez ohledu na stav erupce nebo uložení třetích molárů se před zahájením distalizace doporučuje jejich extrakce.
Autoři nemají komerční, vlastnické nebo finanční zájmy na produktech nebo společnostech popsaných v tomto článku.
Introduction
With the advancement of Temporary Anchorage Devices (TADs) and sequential distalization protocols in clear aligner therapy, molar distalization has become a viable alternative for treating Angle Class II or Class III malocclusions, mild crowding, or dental arch asymmetries without the need for extractions or undesirable expansion, which could jeopardize both the esthetics and stability of the result [1, 2].
While distalization in the maxillary arch is a commonly used tool for correcting Angle Class II malocclusion, distalization in the mandibular arch remains a relatively controversial topic. This is due to a more demanding execution and lower yield compared to maxillary distalization, where the anatomical limit is defined by the maxillary tuberosity [3]. Furthermore, its indications in the Caucasian population–where Skeletal Class III malocclusion is attributed to maxillary deficiency in 57% of cases [4] – are considerably limited. Another factor is that Skeletal Class III cases are frequently associated with laterogenia; the presence of facial asymmetry often leads patients to opt for comprehensive orthodontic-surgical therapy.
Mandibular arch distalization thus appears to be a suitable therapeutic method for a very narrow spectrum of cases, primarily those based on pseudo-prognathism, minor dental shifts (e.g., following premature loss of deciduous teeth), mild crowding, or functional Class III malocclusions characterized by a discrepancy between centric relation and maximum intercuspation.
When planning molar distalization, the anatomy of the retromolar space must be respected. Failure to do so may result in iatrogenic damage—if the tooth root is pressed against the cortical bone, tooth movement slows down and the risk of root resorption significantly increases [5,6]. In extreme cases, root apex exposure, loss of alveolar bone, tooth mobility, or gingival recession may occur.
The objective of this study was to focus on the anatomical limit for mandibular arch distalization in patients with Skeletal Class III malocclusion. A further aim was to compare the diagnostic value of retromolar space measurement methods using lateral cephalograms and CBCT. Finally, the influence of factors such as gender, vertical growth pattern, and the presence of third molars on retromolar space dimensions was evaluated.
Materials and Methods
This study was conducted with the approval of the Ethics Committee of the University Hospital Plzeň and the Faculty of Medicine in Pilsen, Charles University (Ref. No. 207/204). The study sample included 60 retromolar spaces from 31 individuals who met the following inclusion criteria:
1. Age 17–40 years: The objective was to examine patients who had passed their peak growth spurt. This was verified by determining the stage of cervical vertebral maturation; a minimum stage of CVS 5 was required.
2. Skeletal Class III parameters: An ANB angle < –1° and a Wits appraisal < –2 mm.
Exclusion criteria were as follows:
1. Patients with cleft lip and palate or other craniofacial syndromes.
2. Significant facial asymmetry (mandibular midline shift > 3 mm relative to the facial midline).
3. Previous orthodontic treatment with fixed appliances.
4. Missing teeth (excluding third molars), tooth agenesis, or presence of dental prostheses in the mandible. In two cases, one mandibular molar was missing; however, as no mandibular midline shift was detected (verified via CBCT), these subjects were retained, and only the side with the complete dentition was used for measurement.
5. Periodontal disease.
The final sample consisted of 14 males and 17 females, with a mean age of 20.19 years.
All included subjects underwent CBCT imaging as part of their pre-treatment diagnostic documentation. The CBCT scans were acquired between 2020 and 2024 at the Department of Orthodontics (University Hospital Plzeň) and at private practices of MUDr. L. Bernát, Ph.D., in České Budějovice and MDDr. V. Jirková in Jindřichův Hradec. Files were exported in DICOM format, with a voxel size of 0.3 mm across all devices.
A total of 60 retromolar spaces were evaluated. In two subjects, measurements were performed on one side only due to a missing molar. All measurements were performed by a single examiner within a one-month period using OnyxCeph and InVivo6 software. To determine measurement error, 10 randomly selected subjects were re-measured two weeks later. Method error was evaluated using Dahlberg’s formula, and the absence of systematic error was statistically verified.
In the first step, panoramic (OPG) and lateral cephalometric radiographs were generated from the CBCT data using InVivo6. Cephalometric analysis was performed in OnyxCeph using the „Berlin“ and „Jarabak dental“ analyses, in accordance with the protocols of the Department of Orthodontics in Plzeň. On the lateral cephalograms, the mandibular length (Go-Me) and the CephOL distance (Fig. 1) were measured. CephOL represents the distance from the distal surface of the mandibular second molar crown to the anterior border of the mandibular ramus at the level of the mandibular occlusal plane. This value was previously considered the anatomical limit for distalization, as lateral cephalograms do not allow for separate measurements of the crown and root limits.
In the next step, CBCT measurements were performed, requiring individual orientation for each half of the mandible. The mandibular occlusal plane (defined by the mesiobuccal cusps of the mandibular first molars and the lower incisal point) served as the horizontal reference. In the anteroposterior direction, the plane was adjusted to pass through the mesiobuccal cusps of the first and second molars of the respective side, perpendicular to the mandibular occlusal plane. During distalization, this plane would approximate the axis of movement. The frontal plane was perpendicular to both previous planes.
The following parameters were recorded:
CrOL (Fig. 2): The shortest distance between the most distal point of the mandibular second molar crown and the external cortical plate of the mandibular ramus, measured parallel to the axis of distalization. This represents the anatomical limit at the crown level.
La0 (Fig. 3): The shortest distance from the mandibular second molar to the inner cortical plate of the mandibular body at the level of the cementoenamel junction (CEJ), parallel to the axis of distalization.
La3, La6, and La9 (Fig. 4): These distances were measured analogously to La0 in parallel planes at 3 mm, 6 mm, and 9 mm apically to the CEJ, representing the anatomical limit for distalization at respected root level.
Statistical Analysis
The following parameters were recorded in a Microsoft Excel database:
1. Qualitative parameters:
– Gender
– Age at the time of CBCT acquisition
– Presence/absence of third molars (M3)
2. Angular parameters:
– ANB angle
– SN/ML angle
3. Linear parameters:
– Wits appraisal
– CephOL
– CrOL
– La0
– La3
– La6
– La9
– Mandibular length (Go-Me)
Statistical hypothesis testing was performed using RStudio (version 2024.04.2+764, R version 4.4.1). All conclusions were drawn at a 5% significance level. For composite hypotheses, the significance level was adjusted using the Bonferroni correction to maintain a 5% Type I error rate.
Data normality was assessed using the Shapiro-Wilk test. In cases where normality was rejected, non-parametric tests (e.g., paired Wilcoxon signed-rank test) were employed. When normality was confirmed and other assumptions were met, parametric tests (e.g., paired t-test) were used.
Overview of Tested Hypotheses:
Hypothesis A: There is a difference in the anatomical limit for distalization at the mandibular second molar crown level when measured on lateral cephalograms (CephOL) versus CBCT (CrOL).
Hypothesis B: Retromolar space dimensions measured on CBCT differ across levels, with the La9 level showing the smallest values.
Hypothesis C: There is a difference in retromolar space dimensions between males and females.
Hypothesis D: There is a correlation between the SN/ML angle and retromolar space dimensions.
Hypothesis E: The presence of third molars influences retromolar space dimensions.
Hypothesis F: There is a correlation between mandibular length and retromolar space dimensions.
Results
Hypothesis A: A statistically significant difference was confirmed between measurements obtained from lateral cephalograms (CephOL) and CBCT (CrOL). The CrOL value was on average 2.21 mm higher than the CephOL value.
Hypothesis B: Statistically significant differences were found between CBCT measurements at different levels. Retromolar space dimensions distal to the mandibular second molars decreased toward the apex, with the lowest values recorded at the La9 level (Table 1, Figs. 5, 6). Furthermore, values at the La9 level were significantly lower than the clinical crown distalization limit (CrOL). It can therefore be concluded that the anatomical limit for mandibular second molar distalization is located in the region of the root apices.
Hypothesis C: No statistically significant difference in retromolar space dimensions was found between males and females at any measurement level, although a trend was observed across all levels. It should be noted that subgrouping resulted in relatively small samples, which limited the statistical power; thus, only substantial differences could have been detected.
Hypothesis D: No correlation was found between the SN/ML angle and retromolar space dimensions. As with the previous hypothesis, the sample was relatively small and heterogeneous, allowing only for the detection of major differences.
Hypothesis E: The presence of third molars was shown to significantly influence retromolar space dimensions at all levels (CrOL, La0, La3, La6) except for La9. At the La9 level, a trend was also suggested in favor of the group with third molars, but it did not reach statistical significance.
Hypothesis F: A mild correlation was found between mandibular length and retromolar space dimensions at every measurement level.
Discussion
Our study demonstrated a statistically significant difference between the retromolar space measured at the clinical crown level of the second molar on lateral cephalograms (CephOL) and on CBCT (CrOL). The CBCT measurements were, on average, 2.21 mm larger. This finding is consistent with the study by Kim S.-J. et al. [7], who attribute this discrepancy to the axis of distalization in the mandibular arch. This axis approximately corresponds to the line connecting the mesiobuccal cusps of the first and second mandibular molars. During distalization in this direction, potential contact between the mandibular second molar crown and the ramus occurs at the temporal crest rather than the oblique line, which is the structure projected as the anterior border of the ramus on a lateral cephalogram (Fig. 5).
Consequently, it can be concluded that measuring the retromolar space as an anatomical limit on lateral cephalograms is unsuitable and misleading. However, lateral cephalograms still provide valuable information regarding the mesial tip of mandibular molars, which can be utilized during treatment. In both fixed appliance therapy and particularly in clear aligner therapy, distal movement in the mandibular arch is heavily supported by distal tipping.
Furthermore, a statistically significant difference was found in the retromolar space dimensions across different CBCT measurement levels parallel to the hypothetical distalization axis. The values decreased toward the apex, with the La9 level exhibiting the smallest dimensions. This result aligns with the findings of Kim S.-H. [8], Kim S.-J. [7], Fan et al. [9], Choi et al. [10], and Zhao et al. [11], who also reported the smallest dimensions at 9 mm from the CEJ or 6 mm from the furcation. Since the values at the La9 level are significantly lower than those at the clinical crown level (CrOL), we can conclude that the anatomical limit for mandibular molar distalization is located at the level of the root apices. This limit can only be accurately verified using appropriately oriented CBCT scans.
Unlike the study by Kim S.-H. [8], our sample did not show a statistically significant difference in retromolar space size between males and females, although a trend was observed at all levels. Larger average values in males appear logical, as sexual dimorphism in mandibular size is well-documented; the male mandible is larger at birth, and this difference is further accentuated during the pubertal growth spurt. According to Proffit, by the end of the growth spurt, the gender difference can reach 4 mm (Co-Go) to 8 mm (Co-Me) [1]. Similarly, Vinay et al. [12] found significant differences in mandibular length, as well as bigonial and bicondylar widths between genders.
In contrast to studies by Kim S.-H. et al. [8] and Zhao et al. [11], we did not find a correlation between the retromolar space size and the vertical growth pattern. It must be emphasized that our sample was relatively small and heterogeneous regarding both etiology and growth pattern; therefore, only substantial differences could be statistically detected. Kim S.-H. et al. explain the differences between hypo- and hyperdivergent individuals by anatomical variations in the area around the mylohyoid line and the submandibular fossa. Hyperdivergent individuals typically have weaker masticatory muscles and higher, more gracile alveolar processes. This is supported by Horner et al. [13], who concluded that hypodivergent individuals possess greater cortical thickness and alveolar width. Generally, patients with a posterior growth rotation require increased caution; due to narrower alveolar processes, they are more susceptible to iatrogenic periodontal complications as the effective space for tooth movement is reduced [14]. This is further confirmed by Zhao et al. [11], who demonstrated a significantly higher frequency of root contact with the lingual cortical plate in hyperdivergent patients compared to normo- and hypodivergent individuals.
Similar to the findings of Kim S.-J. [7] and Kim S.-H. [8], no significant difference was found at the La9 level regarding the presence of third molars. However, at all other levels (CrOL, La0, La3, and La6), a significant difference was observed in favor of the group with third molars. Iguchi et al. [15] reached a similar conclusion, noting that retromolar space is larger at levels closer to the clinical crown in patients with third molars. The eruption status or position of an impacted third molar also seems to play a role. Guo et al. [16] confirmed that patients with erupted or vertically impacted third molars have a larger retromolar space than those with agenesis or mesially/horizontally tilted impactions. They also found that patients with erupted third molars had significantly less frequent root contact with the lingual cortical plate compared to those with mesially tilted impactions (where contact occurred in up to 48.64% of cases). Regardless of position, extraction of third molars is recommended immediately before distalization to reduce resistance and potentially utilize the Regional Acceleratory Phenomenon (RAP).
A mild correlation was found between mandibular length and retromolar space size. To our knowledge, no previous study has addressed this specific correlation. Our results suggest that this correlation is not strong, as the retromolar space is significantly influenced by other factors such as gender, vertical growth pattern, and the presence of third molars. Furthermore, it is questionable whether this correlation has a significant clinical impact; in individuals where the mandible is significantly longer than average, the skeletal discrepancy is usually more pronounced facially, making orthognathic surgery the preferred treatment over molar distalization.
Conclusion
The aim of this study was to analyze the mandibular skeletal space distal to the second molars for potential distalization in post-growth-spurt Skeletal Class III patients, including factors affecting its dimensions.
While modern methods for distalization exist, it remains a suitable therapeutic option for a narrow spectrum of patients—primarily those with pseudo-Class III malocclusion, minor dental shifts, mild crowding, or functional Class III cases with a CR-MI discrepancy. Given the anatomical limits of mandibular second molar movement, this method must be indicated carefully based on CBCT analysis of the retromolar space.
In cases where initial contact between the distal root and the lingual cortical plate of the mandibular body is present, distalization cannot be recommended due to the increased risk of iatrogenic damage, specifically resorption of the mandibular second molar’s distal root or the potential development of fenestration. Lateral cephalograms are inadequate for determining the dimensions of the retromolar space. Although international studies have demonstrated the influence of gender and vertical growth patterns on retromolar space size, these two parameters did not reach statistical significance in our study. Nevertheless, based on established sexual dimorphism in mandibular size, larger retromolar space values can be expected in males. Similarly, based on proven differences in mandibular shape and width between hypo- and hyperdivergent patients, a larger retromolar space can be anticipated in hypodivergent individuals.
In alignment with international research, our study confirmed the influence of third molar presence on retromolar space size; individuals with third molars (regardless of eruption status or position) exhibited a larger retromolar space than those without third molars (agenesis or previously extracted). Regardless of the eruption status or position of the third molars, their extraction is recommended prior to the initiation of distalization.
The authors declare no commercial, proprietary, or financial interests in the products or companies described in this article.
Obr. 1 / Fig. 1
Měření CephOL a velikosti mandibuly Go-Me / Measuring CephOL and the mandible size Go-Me. Oranžová linie reprezentuje mandibulární okluzální rovinu / Orange line represents occlusal plane of the mandible. Červená linie reprezentuje vzdálenost CephOL / Red line represents the distance CephOL. Fialová linie reprezentuje délku mandibuly (vzdálenost Go-Me) / Purple line represents the length of the mandible (Go-Me).
Obr. 2 / Fig. 2
Měření CrOL / Measuring CrOL – červená linie znázorňuje nejkratší vzdálenost mezi nejdistálnějším bodem korunky druhého dolního moláru a zevní kortikalis větve mandibuly paralelně s hypotetickou osou distalizace (zelená linie) / red line represents the shortest distance between the most distal point of the lower second molar crown and outer corticalis of the mandible ramus parallel to the hypothetical axis of distalization (green line). Fialová linie odpovídá koronární rovině / Purple line represents coronal plane
Obr. 3 / Fig. 3
Měření La0 / Measuring La0. Červená linie odpovídá nejkratší vzdálenosti nejdistolingválnějšího bodu dolního druhého moláru k vnitřní kompaktě těla mandibuly na úrovni cementosklovinné hranice, paralelně s hypotetickou osou distalizace (zelená linie) / Red line represents the shortest distance of the most distal lingual point of the lower second molar to the inner compact bpone of the mandible body at the level of CEJ, parallel to the hypothetical axis of distalization (green line). Fialová linie odpovídá koronární rovině Purple line represents coronal plane.
Obr. 4 / Fig. 4
Schématické znázornění všech úrovní, na kterých měření anatomického limitu probíhala / Schematic representation of all levels at which the anatomical limit was measured
Tab. 1 / Tab 1
Hodnoty velikosti retromolárového prostoru pro danou stranu mandibuly a úroveň měření [mm]. Byla měřena nejkratší vzdálenost mezi dolním druhým molárem a vnitřní kompaktou těla mandibuly na dané úrovni paralelně s osou distalizace / Retromolar space dimensions for the respective mandibular side and measurement level [mm]. The shortest distance between the mandibular second molar and the inner cortical plate of the mandibular body was measured at each level, parallel to the axis of distalization
Obr. 5 / Fig.5
Levý graf ukazuje krabicové grafy pro jednotlivé úrovně měření na levé straně. Pravý graf obsahuje každé měření na levé straně zobrazené jako 5 bodů spojených jednou čarou / The left graph displays box plots for each measurement level on the left side. The right graph shows each individual measurement on the left side, represented as five data points connected by a single line.
Obr. 6 / Fig. 6
Levý graf ukazuje krabicové grafy pro jednotlivé úrovně měření na pravé straně. Pravý graf obsahuje každé měření na pravé straně zobrazené jako 5 bodů spojených jednou čarou / The left graph displays box plots for the individual measurement levels on the right side. The right panel shows each right-side measurement as five data points connected by a single line
Obr. 7 / Fig. 7
Schématický nákres měřených vzdáleností na profilovém snímku a na CBCT / Scheme of distances measured in a profile image and on CBCT.
Červená linie – odpovídá velikosti CephOL = vzdálenost od distální plochy dolního druhého moláru k přední hraně mandibuly na úrovni okluzální roviny tak, jak to vidíme na profilových snímcích / Red line – represents the size of CephOL = distance between the distal surface of lower second molar and front edge of the mandible at the level of occlusal plane, as seen in profile images.
Zelená přerušovaná linie – odpovídá hypotetické ose distalizace (jako osu distalizace označujeme linii spojující meziobukální hrbolky dolního prvního a druhého moláru) / Green dashed line – represents hypothetical axis of distalization (i.e. line connecting mesiobuccal cusps of lower first and second molar).
Modrá linie – odpovídá velikosti CrOL = vzdálenost distální plochy dolního druhého moláru ke kompaktě větve mandibuly paralelně s osou distalizace, odpovídá anatomickému limitu korunky při měření na CBCT / Blue line – represents the size of CrOL = distance between the distal surface of lower second molar and compact bone of the mandible ramus parallel to the axis of distalization, corresponds to the anatomical limit of the crown as measured onlCBCT
Literatura / References
1. Proffit WR. Contemporary orthodontics. 6th edition. Philadelphia, IL: Elsevier; 2018.
2. Little RM. Stability and relapse of mandibular anterior alignment: University of Washington studies. Semin Orthod. 1999 Sep;5(3):191-204. doi.org/10.1016/S1073-8746(99)80010-3
3. Hui VLZ, Xie Y, Zhang K, Chen H, Han W, Tian Y, Yin Y, Han X. Anatomical limitations and factors influencing molar distalization. Angle Orthod. 2022;92(5):598-605. doi.org/10.2319/092921-731.1
4. Guyer EC, Ellis EE, McNamara JA, Behrents RG. Components of class III malocclusion in juveniles and adolescents. Angle Orthod. 1986;56(1):7-30.
5. Wainwright WM. Faciolingual tooth movement: its influence on the root and cortical plate. Am J Orthod. 1973;64(3):278-302. doi.org/10.1016/0002-9416(73)90021-3
6. Kaley J, Phillips C. Factors related to root resorption in edgewise practice. Angle Orthod. 1991;61(2):125-32.
7. Kim SJ, Choi TH, Baik HS, Park YC, Lee KJ. Mandibular posterior anatomic limit for molar distalization. Am J Orthod Dentofacial Orthop. 2014;146(2):190-7. doi.org/10.1016/j.ajodo.2014.04.021
8. Kim SH, Cha KS, Lee JW, Lee SM. Mandibular skeletal posterior anatomic limit for molar distalization in patients with Class III malocclusion with different vertical facial patterns. Korean J Orthod. 2021;25;51(4):250-9. doi.org/10.4041/kjod.2021.51.4.250
9. Fan Z, Zhang Q, Jiang Y, Qin Q, Huang S, Guo J. Mandibular retromolar space in adults with different sagittal skeletal patterns. Angle Orthod. 2022;92(5):606-12. doi.org/10.2319/112021-854.1
10. Choi YT, Kim YJ, Yang KS, Lee DY. Bone availability for mandibular molar distalization in adults with mandibular prognathism. Angle Orthod. 2018;88(1):52-7. doi.org/10.2319/040617-237.1
11. Zhao Z, Wang Q, Yi P, Huang F, Zhou X, Gao Q, Tsay TP, Liu C. Quantitative evaluation of retromolar space in adults with different vertical facial types. Angle Orthod. 2020;90(6):857-65. doi.org/10.2319/121219-787.1
MDDr. Kristina Vaidišová
Stomatologická klinika FN Plzeň
Alej Svobody 80, 304 60 Plzeň